Přišel z Německa, tuhle zemi dokonce třikrát reprezentoval na olympiádě, i jeho jméno má německý nádech. Peter Draisaitl však až do třinácti let žil v Havířově, ale pak s rodiči a sestrou vyrazili na "prázdniny" do Jugoslávie, ze kterých už se domů nevrátili.
"Nám dětem to tehdy připadalo jako prodloužená dovolená, ale dnes už vím, že to bylo něco příšerného. Nikdy nezapomenu na těch šest hodin na hranicích. Na ten strach," vzpomíná kouč.
Stejně jako mnoho jiných emigrantů, i jeho rodina zvolila před 33 lety cestu na Západ přes dovolenou v Jugoslávii. Jenže trable nastaly už při kontrole na československomaďarské hranici.
"Byla tam dvoukilometrová lajna aut, ale když jsme byli asi 200 metrů před celníky, tak na nás najednou mávali, abychom z řady vyjeli. Už na nás čekali. Někdo nás asi udal.
Dodnes si pamatuji, jak jsme seděli pět hodin a čekali, kdy ta prohlídka skončí. Ti frajeři prostě auto přetočili sem a tam a my u toho jedli hrášek od babičky." Ukryté marky nenašli, a tak směli v cestě k moři pokračovat. Jenže hned za hranicí otec raději zastavil. Nebylo mu dobře, když si uvědomil, co všechno se při prohlídce mohlo stát. Problémy však Draisaitlovým neskončily ani po jejich úspěšném útěku na Západ.
Potřebovali víza do Německa, kde už žila teta, jenže při čekání v Rakousku jim došly peníze. "Neměli jsme už ani jednu marku, nevěděli, jak zaplatit benzin, jídlo, cokoliv," popisuje trenér Draisaitl.
Když se nakonec přece jen dostali do německého Eimu, přišla pro něj další rána: "Dozvěděl jsem se, že není cesta zpátky."
Porazil Čechy v Calgary
Najednou kolem sebe neměl kamarády, neuměl řeč. "My děti jsme se s tím musely smířit, ale bylo to pro nás určitě jednodušší než pro rodiče. Ti zažívali těžkou dobu." A k tomu všemu ho nechtěli vzít do zdejších hokejových klubů, uchytil se až v Mannheimu, kde trénoval český krajan.
A pro Německo to bylo dobře.
Peter DraisaitlNarodil se 7. prosince 1965 v Karviné a až do třinácti let žil v Havířově. Pak rodina emigrovala do Německa. Tam pokračoval s hokejem, dostal se do německé reprezentace, za niž v letech 1988–98 odehrál 146 zápasů. Zúčastnil se sedmi MS a tří olympiád. S Kolínem nad Rýnem získal titul, v nejvyšší lize dal 283 branek. Od roku 2001 trénuje: nejdříve začal ve druholigovém Straubingu, v minulé sezoně vedl ligový Norimberk. Hokej hraje v Kanadě i jeho 16letý syn. |
Draisaitl v německé lize nastřílel 283 gólů, zemi deset let reprezentoval, byl na sedmi světových šampionátech i na třech olympiádách. A hned na té první, v Calgary 1988, poprvé nastoupil proti Československu. Němci tehdy senzačně vyhráli 2:1 a Draisaitl v týmu své rodné země potkal i Radima Raděviče, někdejšího spoluhráče ze žáků Opavy. "Byl to pro mě velký zážitek, na který nezapomenu."
Když v roce 2001 ukončil kariéru, vrhl se na trenérství. Začínal ve druhé lize, loni poprvé koučoval i v té nejvyšší. A po angažmá v Norimberku dostal nabídku z budějovického Mountfieldu.
Neváhal. Jen musel oprášit češtinu, kterou od emigrace pořádně nemluvil. "Představoval jsem si, že se bude lepšit rychleji, ale na hokej to stačí. Jsou situace, že zapomenu slovo. Že začnu větu, mluvím a mluvím – a najednou zjistím, že nevím, jak pokračovat."
Možná je až příliš kritický, přesto když se na střídačce rozlítí, klidně od něj uslyšíte i sprostá slova v angličtině. "V angličtině se totiž velmi dobře nadává, na to mi tenhle jazyk vyhovuje."
Tvrdí, že česká liga se příliš neliší od té německé, jen ho překvapil větší počet hráčů, kteří se zapojili do přípravy.
Naopak z Německa si přinesl důslednost: chce po hokejistech, aby v zápase šlapali 65 minut, a chce jim vecpat "kulturu připravenosti".
Co jí myslí? "Žádný hráč vám neřekne, že chce prohrát. Jenže důležitá věc je, jak se na výhru připravit. Jde o to, jak trénujete, jakou máte životosprávu, jak ovlivňujete kabinu. Musím připravit sám sebe, abych ovlivnil úspěch mého týmu."
