Jeho posun z pozice náhradníka do sestavy se prý zrodil velice prozaicky. "Michal Čarnecký musel opustit tým kvůli klubovým povinnostem," prozrazuje Ličartovský na rozehrávače z Pardubic.
Ke svému případnému nástupu na hřiště pak přistupuje obdobně prozaicky. "Nějaká minutka pro mě až tak moc neřeší, ale jsem rád, že jsem součástí tohoto týmu. Cesta do Turecka je tím pádem veselou událostí," shrnuje. V národním týmu ostatně odehrál celý letní blok 2009.
Tehdy, v baráži o divizi A, se ale nezúčastnily některé z osobností. Letos nechybí trenéru Pavlu Budínskému na perimetru nikdo, takže Ličartovský neměl důvod pohrdnout i jinak nevděčnou pozicí náhradníka. "Situace byla daná od začátku jasně. Musel jsem se k tomu postavit jako profesionál. I když jsem nehrál, jsem rád, že jsem to s klukama absolvoval až do konce," popisuje.
Návratem do národního celku se Štefan Ličartovský letos připomněl už podruhé. Po letech v zahraničí se ukázal v české nevyšší soutěži. Jak hovoří o cestě do Kolína? "Ve Švédsku mi sezona skončila velmi brzo, proto jsem se rozhodl, že chci dohrát až do konce, zbývaly mi dva měsíce. Trenéra Benáčka jsem znal už dřív, proto jsem kontaktoval Kolín a oni souhlasili, že tam mohu hrát basketbal."
Mohl se tak podílet na historickém úspěchu skromného klubu z Polabí - ligovém bronzu. "Velice jsem si užil play-off, zápasy o všechno. Měli jsme štěstí, že jsme vyhráli sérii s Pardubicemi, ta byla velmi dramatická," pousměje se.
Na domácí scéně to byl pro pražského rodáka vrchol. Se "svou" Spartou tak daleko nikdy nedošel. A už nedojde, klub totiž před šesti lety zkrachoval. "Zrovna jsem byl ve Slovinsku, takže jsem o tom zase tolik nevěděl. Samozřejmě to je velmi nepříjemná věc, co se událo. Jsem rád, že jsem se toho tam nedožil," zavzpomíná odchovanec hořce.
On sám tehdy prožíval svá dosud nejlepší léta, a to ve Slovanu Lublaň. "V té době hrál Jadranskou ligu, byl to velice kvalitní tým. s Olimpijí jsme hráli v ligovém play-off na pět zápasů," přibližuje. A dodává také to, proč někdejší velký talent trochu zapadl: "Bohužel po odchodu Jureho Zdovce, trenéra, který mě tam přivedl, jsem už nedostával v podstatě žádnou šanci."
Další roky pak Ličartovský trávil v menším slovinském klubu Elektra Šoštajn, druholigovém italském Forli či ve švédském Örebrö.
Zda sbírku zahraničních zkušeností rozšíří o další, to zatím netuší. "Nějakou nabídku jsem měl, ale má očekávání byla jiná," přiznává. A nechává pracovat svého agenta.
