Manželé Carolina Díazová a Oscar Serna začali v nově vznikající ulici v městě Pinto nedaleko Madridu stavět jako první a rozhodli se nepodléhat konvenčnímu diktátu. Sami ostatním nastavili vzhled estetickými měřítky a kritérii, která jsou jim vlastní, aniž by se pouštěli do kompromisů.
Díky důkladnému dialogu a skutečně poctivé práci, při které se ladily nejmenší detaily, se podařilo nejen postavit dům, který vizuálně i prakticky dokonale vyhovuje majitelům, ale i ukočírovat rozpočet podle jejich představ a možností.
Rodinný dům u Madridu |
Cena za metr čtvereční domu, včetně relativně drahé parcely, v přepočtu nepřekročila 54 tisíc korun. Strop pro realizaci stavby byl nastaven na rovných šest milionů korun.
Sledovat i tyto veskrze praktické roviny je podle autorů skutečnou architekturou, což si ovšem velké množství absolventů stavebních a architektonických fakult neuvědomuje.
Španělský baby boom ze sedmdesátých let minulého století v kombinaci s trendy chápáním práce architekta a designéra, kdy se na tyto školy vrhaly celé ročníky maturujících studentů, způsobil, že jeden z největších převisů nepracujících absolventů je právě v této branži, kde krize sebrala tisíce pracovních míst.
S nedostatkem práce se ovšem nemusí potýkat trojice autorů domu v Pintu nedaleko Madridu. Architekti Ignacio Borrego, Néstor Montenegro a Lina Toroová založili před deseti let architektonické studio Dosmasuno arquitectos.
Všichni tři mladí tvůrci měli možnost pracovat i v zahraničí, kde nabrali cenné zkušenosti, například Borrego byl součástí týmu slavného holandského studia MVRDV. Dnes je jejich studio ověnčené téměř třemi desítkami významných mezinárodních ocenění.
Na střeše obytné části vznikla terasa pro dvě automobilová stání.
V nově vznikající čtvrti ve městě Pinto na jižním okraji Madridu vytvořili architekti minimalistický, ale bohatě členěný dům. Dokázali i v dosud velmi nehostinném stavebním prostředí vytvořit zákoutí, díky kterým si každý v rodině může najít vlastní kout pro práci i odpočinek.
Vila ale zároveň poskytuje dostatek prostoru pro společně strávený čas. Nenásilně vznikly i nenápadné a půvabné průhledy mezi jednotlivými částmi domu a budoucími zelenými patii.
Kombinací zapuštěného soklu a šikmé střechy, která vytváří zároveň skloněnou terasu a parkovací stání pro dvě auta, vznikly tři otevřené různorodé prostory.
Pohled od parkovacích míst do kuchyně
Dům vyrostl v zatím neutěšeném prostředí nově vznikající čtvrti.
Systém typických španělských stinných patii je doplněný o do země zčásti zapuštěný obývací pokoj s kuchyní a jídelnou, který se v žhnoucích letních dnech tolik nepřehřívá.
Do ulice je pak situován kvádr se samostatnými pokoji, který může později dcera využívat i k vlastnímu nezávislému bydlení. Jako stuha dům rámuje zelené zábradlí. To bude v budoucnu sloužit i jako úpony pro popínavý břečťan.
Manželský pár úředníků na prahu čtyřicítky s jedinou dcerou začal dům stavět v dubnu roku 2009 a hotovo bylo o rok později, v dubnu 2010.
Architekti na přání majitelů do domu navrhli jen jediný kus nábytku - skleněný jídelní stůl. Ostatní zařízení si manželé po konzultaci se studiem vybírali sami.
Subtilní jednoduché tvary jednotlivých schodnic jsou doslova sochařským dílem.
Originální nádech domu dodává schodiště vedoucí z jídelny do rodičovské ložnice, vytvořené z černé oceli. Subtilní jednoduché tvary jednotlivých schodnic jsou doslova sochařským dílem.
Architekti na přání majitelů do domu navrhli jen jediný kus nábytku: skleněný jídelní stůl. Ostatní zařízení si manželé po konzultaci se studiem vybírali sami. Drželi se neutrální bílé a černé barvy a jednoduchých linií. Volba většinou padla na designové, desítkami let prověřené kousky, které doplnili levným nábytkem z Ikea.
