Nosil vám bicykly Ježíšek?
Možná jedno, dvě. Teď už pod stromečkem nic cyklistického nebývá, teď už se to řeší jinak.
Míval jste často odřená kolena, lokty?
Docela hodně, jizvy tam mám ještě teď.
Jaký máte první zážitek s kolem?
Možná když jsem poprvé sjel schody.
Bez jaké součástky si dnes neumíte představit cyklistiku?
Na kole je všechno důležité, ale možná to bude zadní tlumič. Nedávno jsem si zkoušel hardtail, ale asi ani na olympiádě, jak jsem původně plánoval, na něm nepojedu.
OLYMPIJSKÉ ROZHOVORY |
Uměl byste si sám kolo poskládat?
Kdybych měl všechno nářadí, tak určitě jo, asi bych to zvládl. Dřív jsem si sám kola stavěl, třeba když jsem si nechával přelakovat rám. Jen už teď na to nemám tolik času, takže spíš si sám udělám menší úpravy.
Už se stalo, že jste kolu vynadal?
To jo, zvlášť když něco nefunguje. To pak člověka děsně vytočí. A když to nefunguje ani potom, co se věnuje úsilí opravě, tak je to o to horší. Párkrát už jsem takhle kolo zahodil. Jednou v Kanadě na Světovém poháru, kdy se mi lepil řetěz na převodník hned po startu, musel jsem kvůli tomu ten závod vzdát. Prostě jsem kolo vzal a švihl je do lesa. Pak jsem na něm sjel jen z kopce dolů a byl konec závodu.
Kolik stojí vaše závodní kolo?
Zhruba 200 tisíc. Je to pořád letošní model, ale máme na něm už komponenty pro další sezonu, třeba pláště.
Kolik takových máte k dispozici?
Dvě mám doma, jedno záložní je pořád připravené v kamionu. Plus samozřejmě náhradní součástky. Ta horská jsou dvě celoodpružená, na kterých závodím, k tomu mám i pevné. A dá se říct, že mám neomezený přístup k materiálu.
Podílíte se na vývoji?
To my všichni v týmu Specialized, řekneme si, jak by měl rám vypadat, kde by měl být kratší, jakou geometrii bychom potřebovali. Konstruktéři si pak z toho vyberou svoje a vyvíjí podle toho nové věci, které my zase testujeme.
Jezdíte na 29palcových kolech. Je to definitiva?
Určitě jo, pokud tedy nepřibude nějaký nový trend. Ale může přijít trať, kam se ta velká kola nebudou hodit, to nikdo nemůže odhadnout. Pro teď jsou ovšem velká kola jasná volba. Do některých zatáček se sice vejít nedokážu, což je dáno i mou výškou, ale v ostatních pasážích jsem zase rychlejší. Má to svoje plusy a minusy, ale pořád mi to vychází jako plus. Vždycky musíte udělat kompromis a nikdy nebude jedno kolo pro všechny podmínky.
V Londýně cestou k olympijskému zlatu osedláte co?
I když jsem zvažoval pevné kolo, postupně je zavrhuju. Ještě je samozřejmě budu zkoušet, vezmu si ho s sebou i na olympiádu, ale čím dál tím víc se přikláním k celoodpruženému, u kterého ještě provedeme změny přímo na londýnskou trať. Nechtěl bych ještě říkat jaké, řešíme, vyvíjíme.
Proč taková volba? Vždyť olympijský okruh jste přirovnal k rovné dálnici.
Jenže ve druhé půlce závodu to bude těžké, všichni pojedou na hranici rizika, do toho se přidává únava. A když síly budou docházet, jet na pevném kole stojí mnohem víc úsilí než na fullu. Navíc už se mi na hardtailu stalo, když jsem ho přímo na trati testoval, že jsem rozsekl zadní ráfek. Je to risk. I když třeba budu první tři kola na celoodpruženém kole ztrácet, pak už budu mít jistotu a budu moct kolo naplno využít. Rozhodnu se ale až po dvou prvních trénincích na trati a tři dny před startem budu vědět definitivně.
