Jsme ryzí amatéři, pinkáme jen tak pro radost v běžných "nafukovačkách", mačkáme se v šatnách a po zápase čekáme, až se uvolní sprcha. Teď aspoň na pár minut poznáváme perfektní zázemí, které si užijí Berdych a spol. v boji o postup do semifinále nejslavnější týmové soutěže tenistů.
Už začátek dává tušit, o čem naše mise bude. V obrovské šatně, kam by se pohodlně vešel celý hokejový tým, se teď ztrácíme jen my dva. Zázemí O2 areny normálního smrtelníka zaskočí a komfortu si během daviscupového souboje užijí všichni, včetně podavačů míčků.
Kráčíme útrobami arény, pod nohama se vlní červený koberec. Barva, na kterou jsou zvyklé hvězdy, ale ani kvůli hvězdným hráčům tu teď není. Důvod je mnohem prozaičtější, snadněji se z něj uklízí antuka.
Konečně vcházíme na kurt, kolem nás strmí do výšky tribuny. Najednou se cítíme maličcí, tělem projede hádek nervozity. Ozve se hromové dunění - vrtačky dělníků, které rámusí při posledních úpravách hlediště.
Představa, že by byly ochozy obsypány hlučícími diváky, kteří si koupili lístek na můj zápas? Přiznávám, to bych nedal...
Nicméně, bázeň stranou. Na rozcvičení a protažení není čas, za chvíli už boucháme do míčků.
Jistota úderů? Nic moc, tedy spíš nic než moc. A nejen proto, že prostředí svazuje. Honíme se za žlutým míčkem a vedle už se Lukáš Rosol s Františkem Čermákem pomalu chystají na dopolední trénink. Trochu se rozklepeme: profíci se jistě dost baví.
"No, malinkej rozdíl v tom ještě je," uculí se Lukáš Rosol, který stihl okouknout pár našich výměn. Je to ovšem diplomat a naše pošramocené sebevědomí hojí chlácholivými slovy.
Pražská antukaPřečtěte si o povrchu pro Davis Cup více. |
Ale jsme tu přece kvůli antuce, jež se chystala od minulého týdne. Jaká tedy je?
Dokonale rovná. To jsme snad na žádném hřišti nezažili. Po kurtu se dobře pohybuje, ale občas míček odskočí nízko. Česká jednička Berdych by naopak potřebovala odskok vysoký.
Chápeme Tipsareviče, že mu povrch nemusí vyhovovat. Domácí hráči si ho nechali zpomalit. A protože je antuka postavená narychlo v hale, musí se pořád kropit, aby se neprášilo a kurt držel pohromadě.
Každopádně je to zážitek. "Jezdit se taky dá v čemkoliv, ale je rozdíl, když se svezete třeba v dacii a pak sednete do mercedesu," říká s pýchou Vladimír Sibera, šéf firmy, jež se o úpravu dvorce stará.
Náš test končí a obavy, že by se čeští reprezentanti zlobili, když po nás kolem základní čáry zůstal trochu rozrytý kurt, se mžikem rozplývají. Sotva si s kolegou u sítě podáme ruce, už nabíhají členové Siberova týmu se síťovačkou a hrablem a uklízejí po nás.
4. dubna 2012 |
Můžeme si vydechnout na pohodlné kožené sedačce, kde se o víkendu uvelebí kapitán českého výběru Jaroslav Navrátil. Netlačí nás žádné dřevěné lavičky, jak jsme zvyklí. Tahle zkušenost prostě stála za to.
A ještě jeden postřeh na závěr - v aréně bylo pořádné horko. Až se tribuny zaplní, bude to pro hráče hotové peklo. Proto můžeme odpovědět na otázku, jestli nás mrzí, že české tenisty nemůžeme vystřídat, typicky po sportovsku: "Tak určitě... Ne!"
