Josef Mašín se do Česka od svého útěku nevrátil. Má totiž výhrady ke zdejšímu dění. Kriticky hodnotí i chování Čechů při výročí Palachovy smrti.
Josef Mašín Poslední žijící člen skupiny, která v době největšího komunistického teroru v 50. letech vedla ozbrojený odboj proti režimu. S bratrem Ctiradem a Milanem Paumerem se dokázali prostřílet do Západního Berlína, ač byli obklíčeni desítkami tisíc východoněmeckých policistů a vojáků. Při svých diverzních akcích na na útěku zabili 7 lidí: Dva příslušníky SNB, ozbrojeného pokladníka a čtyři východoněmecké policisty. |
Myslíte, že je třeba si Palachův čin připomínat?
Ne! Nevím, jaký cíl sleduje česká společnost opětovným připomínáním si tohoto činu.
Proč?
Nepovažuji za fér vůči Janu Palachovi opětovně veřejně vzpomínat na čin spáchaný labilním mladým člověkem ve stavu duševní deprese. Nepovažuji též za zodpovědné a za dobrý příklad mládeži oslavovat čin sebezmrzačení – sebeupálení z jakýchkoliv důvodů.
Ten důvod může být důležitý...
V zemích západních civilizací sebeupálení nebylo nikdy společensky přijatelné, nebylo ani předmětem veřejné pozornosti. Tento čin neodpovídá morálním hodnotám civilizovaných zemí. Je populární v Asii, odkud se v šedesátých letech rozšířil do zemí východního bloku. Veřejná reakce na tento čin vypovídá o psychologické a kulturní úrovni těchto zemí.
Podle vás Jan Palach trpěl depresí. Domníváte se, že to byl hlavní důvod jeho činu?
Nedovedu se vžít do duchovního stavu a představ člověka trpícího akutní depresí. Mladý, psychicky labilní člověk, zklamaný ve svých představách o svém ideálu, v tomto případě Sovětském svazu, nepotřebuje mnoho, aby vyskočil z okna nebo se polil benzinem. Odborná literatura z oboru psychiatrie obsahuje stovky jednoznačných vědeckých studií pojednávajících o fenoménu sebedestrukce.
Jan Palach Dvacetiletý student historie a politické ekonomie Univerzity Karlovy, který se upálil na protest proti postupující letargii obyvatel po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Dne 16. ledna 1969 se na Václavském náměstí polil benzinem a zapálil. O tři dny později zemřel v nemocnici. Pohřeb Jana Palacha 25. ledna 1969 se stal velkou manifestací proti pokračující okupaci země Sovětskou armádou. |
Jak by podle vás měl člověk postupovat, když chce probudit společnost z letargie – jak se o to snažil Jan Palach?
Mám problém s logickým spojením "probuzení společnosti z letargie" a Palachovou údajnou snahou dosáhnout tohoto cíle sebeupálením.
Palach nebyl sám, kdo takto postupoval. Podobný čin nedávno odstartoval revoluci v Tunisku a následně celé arabské jaro. Nejsou výjimečné situace, kdy takový krok může být na místě?
Tyto výjimečné situace, které povzbudí jistou třídu lidí (například Muslimské bratrstvo), se podivuhodně nacházejí v zemích mimo oblast západních civilizací.
Netrpí Češi jednoduše tím, že jsou příliš malý národ – že nemohli bojovat ani proti Sovětům, ani proti nacistům?
"Sláb jen ten, kdo ztratil v sebe víru, malý ten, kdo zná jen malý cíl!" napsal Svatopluk Čech. Přijdou mi na mysl i jména Kubiš, Gabčík, Tři králové.
Co byste dělal na místě Jana Palacha?
Asi nic, poněvadž bych se v jeho situaci nikdy nemohl nacházet.
