Jsme na konci roku, nabízí se bilancování. Jaký byl tenhle rok pro vás?
Mám porovnání s minulým rokem, který proběhl jak po másle. Letos jsem musela víc zabrat, ale já jsem na to zvyklá. Není to o tom, že by úspěchy, které pak na závěr přicházely, byly bez práce. To rozhodně ne.
Který z úspěchů byste konkrétně vypíchla?
Třeba premiéru krásné pohádky V peřině nebo Popelku s hudbou Petra Maláska, kterou miluje každý český člověk. Jsem pyšná, že jsem tohle krásné představení mohla nazpívat a namluvit. Pak tu vidím sezonu Carmen, druhý díl Talentu, který byl oproti jedničce překvapivě silnějším zážitkem jak pro diváky, tak i pro mě. Díky našemu úžasnému vítězi jsem pochopila, proč lidi na mých koncertech pláčou. Když Atai Omurzakov zvítězil, jen jsem stála, hleděla a nebyla schopná ani zatleskat. Neměla jsem vůbec sílu v rukou. Za tohle poznání jsem vděčná a od teď jsou slzy na mých koncertech vítány.
Získala jste také devětkrát platinovou desku, jak se takový úspěch přepočítává na čísla?
Tohle ocenění jsme dostali s Petrem Maláskem po druhé Opeře, kde jsme vystupovali. Představuje 100 tisíc prodaných desek, což je opravdu nevídaný úspěch. Říkala jsem, že se jich musí prodat 50 tisíc, že jinak nehraju (smích), a šéfová Supraphonu mi tehdy říkala, že mám sice krásnou, ale naivní představu. Takže nejdřív vydali pět tisíc kusů, pak jsme se blížili k patnácti tisícům a pak museli nasadit posily i na noční.
Když to tak poslouchám, nemíváte někdy potřebu se od všech a od všeho izolovat?
Já to tak úplně nemám. Mám pocit, a jsem o tom i přesvědčená, že mě všechen ten chaos vlastně baví. Naopak mě vykolejí prázdniny nebo volné dny, kterých - chvála Bohu - moc není. Naopak pak ve finiši ještě přidávám. Myslím, že to mám jako náš pan prezident, od kterého jsem se tomuto přiučila.
Tím pádem ale máte kolem sebe tým lidí, bez kterého se neobejdete?
To je základ. Letos jsem přibrala do party osobní asistentku a od září i svého bratra, který rovněž převzal část práce. Pořád mi říká, jak věděl, že to bude pořádná jízda na tygrovi, ale že tohle nečekal. Ale učí se rychle. Zabral hned v prvním kole.
Autoři
Fotografováno ve Five Star Malostranská |
A rodina v tom všem hraje jakou roli?
Ta je nejdůležitější! Mám velkýho, skoro dospělého sedmnáctiletého syna (Filipa), který je velký fanda, který se nebojí říct, že mě má rád i před kamarády. A pak je tu partner (Petr Makovička - pozn. red.), který dělá přesně ty rituály, díky nimž jsem klidnější. Letos třeba koupil krásnou vánoční hvězdu, převlékl se za čerta a udělal nám krásného Mikuláše, nebo s maminkou vyzdobil celý dům, včetně venkovního osvětlení. Takže když jsem jednou přijížděla k domu ve čtyři ráno a viděla svítit celý dům, úplně jsem cítila, jak mě polejvá radost a štěstí. Nikdy mi nevyčítá, proč jsem přijela pozdě, proč jsem doma míň, než by si přál... Taky mu to vynahradím.
Takže vám vyhovuje, že je Petr partner mimo váš obor?
Naprosto. Láska si samozřejmě nevybírá a je logické, že jsem měla i lásky z branže. Ale od začátku jsem věděla, že nestojím o mediální vztah. Že mě Petr někam doprovodí, je zcela vzácné. Letos na Slavíku jsem si navíc všimla, že má úžasný přehled dvoumetrového muže, ze kterého čiší přirozený klid a respekt, a ani novináři mu nedávají hloupé otázky. Ty jeho lehce přivřené oči vzbuzují respekt, za což jsem moc ráda. Je to moje velká opora a zázemí zároveň. Je to ten chlap, který je mužem v pravém slova smyslu.
Jaký byl vůbec Ježíšek?
Ježíška jsem letos jen poprosila, aby mi nenosil nic, co se týká mé práce, ale naopak koníčku. Napsala jsem si o oblíbené háčky, klubíčka, párátka na párání věcí, náprstky a motýlí předlohy. Háčkuju hlavně v autě, kde trávím kvůli své práci hodně času a vynahrazuji si to, co mi chybí. Pustím si k tomu Columba nebo To je vražda, napsala a je pohoda.
Za pár dní je tu Silvestr. Jaký bude?
Pracovní, i když to bude práce příjemná. 30. prosince se už scházíme s Kájou Gottem a budeme zkoušet pořad pro Primu. S Kájou máme přípitek, tak to bude hezký.
