Její úmysl zmařila zlá zpráva. Jejich skvělý kamarád, přítel a dobrý člověk zemřel. Hana Pechanová tak prožila v neděli jeden z nejsmutnějších dnů v životě.
"Měl stejně rád jako jeho tatínek moje buchty. Jeho táta na ně ke mně chodil v osmdesáti. My jsme u Václava byli někdy v srpnu, když u nich na chalupě hrál Andrej Krob divadlo. To už jsme ale viděli, že je to s ním špatné," říká smutně žena.
Slzy pro HavlaPohřeb: V pátek v poledne v chrámu sv. Víta Ostatky: Vdova položila růže, klaní se stovky lidí Státní smutek: Zákon nařizuje zavřít kasina Majetek: Ty restituce mi byl čert dlužen, říkal Havel Svět: Na pohřeb přijede Clintonová, Kreml mlčí Mladí komunisté: Odešel největší zrádce a nepřítel Kondolence čtenářů: Dík za statečnost a svobodu |
A vzpomíná, že jí Havel posílal po Andreji Krobovi švestky, aby mu z nich udělala své skvělé švestkové knedlíky.
"Nechtěli mu tady postavit hrad, tak musel být v Praze"
Vladimír Pechan vzpomíná na Václava Havla s velikou úctou, ale s úsměvem: "Když přišel k nám domů, choval se ke mně, jako bych byl já prezident. Ne on." Dodává, že k nim soused za komunistů chodil často pro domácí vajíčka, a vzpomíná na totalitu, kdy se spolu stýkali skoro každý den.
"A pak jednou přijel s kolonou vozů a řekl: Pane sousede, dnes nejdu pro vajíčka, dnes vás přišel navštívit prezident," směje se Pechan a dodává: "Pak už měl jiné starosti. Nechtěli mu tady postavit hrad, tak musel být v Praze."
Disident a dramatik Pechanovy za jejich skvělé buchty obdarovával na oplátku svými guláši.
"On uměl uvařit perfektní guláš. A vždycky mi ho přinesl celý kastrol. Já sice moc na maso nejsem, ale vždycky, když jedu někam na slavnosti, tak si tam dám guláš. A porovnávám ho s tím, co vařil Václav. A musím říci, že na guláše byl skutečně mistr. Měl velikou vitrínu a v ní spoustu koření. A do guláše dával různé druhy masa," říká nadšeně Pechan. Stejně skvěle připravoval Havel na Silvestra bowli.
Vladimír Pechan míní, že Václav Havel se na Hrádečku cítil dobře: "Přirostlo mu to tady k srdci. A osud mu dopřál zemřít tam, kde se cítil nejlépe." Při těchto slovech i Krakonošovi selže hlas.
