Státníci by se jasně měli rozhodnout: buď (1.) status quo, nebo (2.) Spojené státy evropské, nebo (3.) rozpad eurozóny.
Tuhle vizi chci slyšet natvrdo - co z toho zvolí.
Status quo scénář by znamenal, že problémy s dluhy se budou znovu "řešit" novými dluhy. Struktura a chod ekonomik však zůstanou ve starých kolejích. Za rok dva tři přijde problém znovu. Přičemž, když bude mít klub štěstí, budou ještě na výběr dva zbylé scénáře. Když ne, spadnou Řecko, Portugalsko a možná i celá eurozóna do dlouhotrvající recese a krize, protože jim Asie vezme tržní podíly na mezinárodním obchodě. A třeba to pak za politiky vyřeší nějaká revoluce...
Klíčem k druhému scénáři, k vizi Spojených států evropských, je společné ministerstvo eurofinancí, společná europokladna a společné eurodluhopisy.
Aleš Michl, analytik Raiffeisenbank: Pokud lídři jasně neřeknou ani jednu ze tří variant, považujte krizi za nevyřešenou.
Německo bylo však zatím proti. Proto se tento scénář větví na dvě možnosti: Německo buď změní názor, nebo ho nezmění.
Pokud ho změní, půjdeme jedním slovem k federalizaci. Vzniknou opravdové Spojené státy evropské - to v tom v lepším případě. Anebo něco autoritativnějšího a centralizovanějšího, co ani teď nedomyslíme. Z Bruselu, Berlína budou řízeny jak daně, tak hlavní výdaje. Za národní sněmovny to rozhodne úředník (mimochodem, skousli byste to?).
Pokud Německo nezmění názor a nadále bude proti společným eurodluhopisům, pak podle mě tento scénář padá, nepovede k vyřešení situace. Třetí vizí je rozpad eurozóny.
Znovu jsou dvě možnosti, jak se klub může rozpadnout.
Zaprvé: pryč půjde silný člen, tedy Německo. Zadruhé: pryč půjdou ti slabší - Řecko, Portugalsko… Pokud by šlo pryč Německo, riskovalo by podle mě drsné posílení své nové měny (marky?), což by zbrzdilo export a i jemu by hrozila hlubší recese. A pak, kdo by chtěl zůstat v klubu společně s Řeckem? Tahle možnost by neměla vítěze…
Pokud by šli pryč slabší, pomohlo by jim to. Jejich podniky by dostaly povzbuzující kopanec v podobě slabšího kurzu měn a výhodnějšího exportu.
Celé řecké bankovnictví by však zkrachovalo - vcítím-li se totiž do pozice Řeka, bál bych se přirozeně případného odchodu z eurozóny. Bál bych se, jaká že to měna pochybné hodnoty mi vyleze z bankomatu. Euro v tomto scénáři samo o sobě může přežít - třeba v Německu, Rakousku, Nizozemsku... Čistě pragmaticky proto, že je do něj nainvestováno jmění. Eurozóna - tak, jak ji známe - však bude pohřbena. Ten nový, zúžený klub pak třeba zkusí sám federalizaci, scénář číslo dvě…
Každý z těchto scénářů má enormní náklady. Je však přesto třeba vybrat ten nejlepší scénář ze tří špatných. Preferuji scénář číslo tři, variantu odchodu Řecka, Portugalska a dalších slabých států z eurozóny. Pokud se vám bude i po summitu zdát, že lídři jasně a natvrdo neřekli ani jednu z těchto tří vizí, považujte situaci v eurozóně za nevyřešenou.
