Při stavbě Orlíku byl František Brzák již ostřílený odborník. Předtím už se totiž účastnil stavby přehrady na Slapech. Tam s sebou brával dceru, malou Natašu. Tehdy jí bylo sedm let. O stavbě si vedl deník, který doplňoval fotografiemi a vlastními kresbami.
Detail z deníku Františka Brzáka.
"Živě si pamatuji obrovskou povodeň v roce 1954. Voda se valila přes betony, nikdy jsem nic takového neviděla. Táta se hodně bál, aby přehrada vydržela," vzpomíná dcera. To se vyplnilo a po povodních všichni oslavovali víc než později při slavnostním otevření.
Chtěli si zkrátit cestu, zaplatili životem
Vodní nádrž Slapy se stavěla v letech 1949–1955 a vystřídaly se na ní stovky dělníků. "Všichni jedli v obrovském sále, vešly se tam stovky lidí. Vařili výborně. Hlavně českou klasiku, řízky s bramborovým salátem, svíčkovou nebo křenovou omáčku," pokračuje ve vyprávění Valkounová.
Na gigantickou stavbu Slapské přehrady svážely dělníky autobusy nejen z okolí, ale z celé republiky.
"Nás autobus nabral v Sedlčanech, pak objel okolní vesnice. Táta cestou mastil karty, já seděla vedle a všichni říkali, že se mu to vyhrává, když má takovou podporu. Byla jsem na něj hrdá," podotýká s úsměvem Valkounová.
Na dobové fotografii je František Brzák. Společně s ním se na přehradě "protočilo" tisíc pět set dělníků.
Někteří lidé ze stavby jí obzvlášť utkvěli v paměti. "Pamatuji si například na dva otcovy přátele. Po šichtě se chtěli svézt nákladní lanovkou nad obrovskou propastí, kde se stavělo. Ta se ale utrhla a oba se zabili," říká pamětnice s tím, že na stavbě zemřelo lidí nejspíš mnohem víc.
První přehradu začal stavět, když mu bylo třicet
Na stavbu Slap se František Brzák přihlásil, když mu bylo třicet. "Manžel nebyl nikdy tak šťastný. Do té doby dělal každou chvíli něco, moc ho to nebavilo," vzpomíná manželka Zdeňka Brzáková, které je nyní osmdesát pět let.
Na stavbě zodpovídal za desítky lidí. "On ty lidi miloval, vždycky se za ně postavil. I tenkrát, když si pro dva z jeho zaměstnanců přišla tajná policie," zavzpomínala dcera.
Dva z jeho podřízených si totiž v době volna vyrazili do Prahy. Tam nějaký čas popíjeli. "No a v noci vykonali malou potřebu na památníku Stalina na Letné. Chytli je a nakonec z toho byl docela velký proces. Dva chlápci v baloňácích pak přišli za tátou na přehradu, nejspíš tajná policie," pokračuje v příběhu Valkounová.
Tajní navštívili Brzáka s tím, aby podepsal, že oba "pachatelé" vnikli do elektrárny přehrady, kde poškodili důležitá zařízení. "Otec se hrozně rozčílil. Řekl jim, že elektrárna je přísně hlídaná, a kdyby tam někdo vnikl, tak by to odnesl hlavně on. A vyhodil je," uzavřela dcera.
S manželkou se seznámil ve městě
Nataša nyní žije s maminkou v obci Bražná na Příbramsku. Na začátku Brzákova deníku je u fotky, na které je společně s paní Brzákovou, napsáno: "Pletené rukavice bylo to první, o čem jsme se se Zdeňkou bavili." A je tam nakreslený obrázek rukavic spojených šňůrkou.
"František mě oslovil, když jsme korzovali po městě. To bylo za války. A už jsme spolu zůstali," uzavírá pamětnice.
