Míč se po jeho pokusu v penaltovém rozstřelu zatřepetal v "šibenici" izraelského týmu Maccabi Haifa a Pudil odstartoval vítězný sprint.
"Chtěl jsem zamávat svléknutým dresem, ale byl jsem tak propocený, že jsem ho přes hlavu nemohl stáhnout. Tak jsem zamířil skosit rohový praporek. Něco jedinečného jsem udělat chtěl a vůbec jsem neuvažoval, co to bude. Prostě momentální vnuknutí," popisuje pětadvacetiletý český reprezentant Pudil.
Belgický mistr Genk prošel do milionářské soutěže přes Haifu poté, co v Izraeli prohrál 1:2 a stejným výsledkem vyhrál po prodloužení domácí odvetu. Na řadu tak přišel penaltový rozstřel, v němž Genk dominoval 4:1.
Na penaltu jste šel jako čtvrtý za stavu 3:1 pro Genk. Takže jste jistě uvítal, že to mohlo být bez nervozity.
Samozřejmě. Však jsem taky děkoval našemu výbornému brankáři i spoluhráčům, kteří tam penalty sázeli jak na běžícím pásu. A pochopitelně jsem uvítal, že se nemusím nervovat.
Ve druhé půli a v prodloužení vás Haifa přehrávala, navíc nastřelila tyč. Co byste k tomu řekl?
Podle mě nás soupeř přehrával až v tom prodloužení. Samozřejmě jsme při té tyči měli velké štěstí, ale to k fotbalu patří. Jenže nám zoufale docházely síly, měli jsme v nohách čtvrtý zápas během jedenácti dnů a všichni toho měli nad hlavu. A tak jsme posledních deset minut prodloužení i po vyloučení jejich hráče čekali na ty penalty jak na smilování.
Daniel Pudil
Na penalty jste byl mezi určenými hráči. Bylo předem stanovené i pořadí, v jakém na tu exekuci půjdete?
Jistě, od první chvíle jsem věděl, že jdu čtvrtý. Ale musel jsem ze sebe fakt vydolovat poslední zbytky sil. Když skončilo prodloužení, sotva jsem se dovlekl na lavičku. Nohy jak z olova a najednou slyším, že jdu na penalty. Teď si vůbec nevzpomínám, že bych někdy v kariéře prodloužení vůbec hrál, a že bych někdy byl fyzicky takhle odrovnaný.
Ale po penaltách z vás únava jistě spadla.
To je jasná věc. Když se vám povede něco takového, všelijaké bolístky a sebevětší únavu najednou necítíte. Takže po oslavách na stadionu jsme se se spoluhráči vypravili do nedalekého Hasseltu do jednoho hudebního baru. A tam jsme tu Ligu mistrů parádně oslavili.
Kdy jste se dostal do postele?
Do postele? Do té jsem se nedostal, dorazil jsem kolem osmé ráno a živě mě vítal náš sedmiměsíční Danny, který prý byl vzhůru už od šesti. Nejspíš mě čekal o něco dřív.
Co když vám správce stadionu v Genku předepíše ten zničený rohový praporek k náhradě?
Tak tomu se musím zasmát, vůbec mě to nenapadlo. No, jestli je ta hůlka opravdu zničená a já bych ji měl zaplatit, tak bych na to určitě měl.
Co vás čeká v příštích dnech?
Po středečním volnu dva tréninky a v sobotu hrajeme ligu doma s Mechelenem. A v neděli se vypravím domů do Čech, protože v pondělí je sraz národního mužstva před kvalifikací ve Skotsku.
Mimochodem, Skotsko. Co od tohoto zápasu očekáváte?
Bude to boj, ale s tím počítáme. Určitě se nebude opakovat ten náš výkon nedávno v Norsku, a kdybychom vyhráli, tak věřím, že listopadová baráž nám neunikne.
Před měsícem jste měl nabídku ze španělské prvoligové Osasuny. Platí tato nabídka pořád? Uvažujete, že byste zůstal v Genku, když v jeho dresu před sebou máte Ligu mistrů?
V západní Evropě přestupní termín končí posledního srpna, tak se musím poradit se svým manažerem Ondrou Chovancem. Pokud vím, tak existují i jiné nabídky, které ale konkretizovat nechci. V Genku mám smlouvu ještě rok, kromě mě tam momentálně levý obránce není, takže je taky otázka, za kolik by byli ochotní mě uvolnit. Prostě je to otevřené.
Byl byste ochotný obětovat starty v Lize mistrů za přestup do klubu, který tuto soutěž nehraje?
Ligu mistrů jsem si zahrál už před čtyřmi lety ve Slavii, ale přesto se to takhle říct nedá. Jestli bych se zřekl nebo nezřekl Ligy mistrů s Genkem, tak to určitě nestojí. Proto počkejme ten týden.
