Předchozí dva tituly levonohý krajní obránce či záložník vybojoval v roce 2006 s Libercem a o dva roky později se Slavií. V belgickém Genku je osmnáctinásobný reprezentant od července 2008.
Genk se stal mistrem poté, co v úterý v posledním zápase play-off remizoval doma se Standardem Lutych 1:1.
"Pořád se utvrzuju v tom, že před těmi třemi lety jsme se s mým manažerem Ondrou Chovancem rozhodli správně. Předloni jsem s Genkem vyhrál Belgický pohár, teď slavím titul," poznamenal Pudil, který měl v roce 2008 nabídky i z italských klubů Reggina a Lecce.
Poté se stručně ohlédl za úterním duelem.
"Byly to strašný nervy, tím spíš, že jsem jen seděl na lavičce," přibližuje Pudil, který má vleklé problémy s břišními svaly.
"Oni dali gól těsně před přestávkou, nám stačila remíza, jenže ne a ne vyrovnat. Padlo to tam až jedenáct minut před koncem a titul by náš. A zvláštní cenu by zasloužil náš devatenáctiletý brankář Courtois, který nás v úplném závěru několikrát fantasticky podržel."
Co následovalo bezprostředně po závěrečném hvizdu?
Obrovská radost, všichni jsem se na hřišti objímali a vychutnávali si to. Jenže najednou začali hrací plochu zaplavovat fanoušci, kterých na tenhle zápas přišlo pětadvacet tisíc. Tak jsme rychle pádili do kabiny, aby nás ti fandové samým štěstím neumačkali.
Kdy jste dostali vítěznou trofej?
Mezitím, co jsme byli v kabině, vyrostlo na trávníku pódium, fandové kolem něj udělali místo a my pak na něj napochodovali. Vedení fotbalového svazu nám předalo pohár, dostali jsme medaile a potom jsme ještě přes hodinu slavili na stadionu s fanouškama.
Tím ale oslavy jistě nekončily.
Šéf jedné místní restaurace, jinak náš dobrý známý, otevřel svůj podnik speciálně pro hráče, jejich manželky a přítelkyně. Na hlídání čtyřměsíčního Dannyho máme jednu paní, tak jsme se do té restaurace mohli vypravit i s přítelkyní Veronikou a jejím bratrem. Asi kolem třetí ráno jsme si ve třech zajeli taxíkem na pivíčko do nedalekého Hasseltu a do postele jsme se dostali kolem půl sedmé.
Jak vám dnešní den začal? Bolehlavem?
Neslavil jsem nijak bouřlivě, takže jsem ráno celkem v pohodě přečkal křik malého Dannyho, který mě vzbudil už v půl osmé. Tak jsem ho vzal do vedlejšího pokoje, aby se mohla vyspat aspoň Veronika. Dneska máme v půl třetí sraz na stadionu a pak společně odjíždíme na oslavy do centra. Genk má titul po devíti letech, tak jsem zvědavý, jak to ve městě bude vypadat.
V play-off jste kvůli zranění z deseti zápasů odehrál celé jen tři, čtyřikrát jste šel na hřiště až v závěru, ve třech jste nehrál vůbec. Jak to vlastně s vaším zraněním vypadá?
Ty břišní svaly mě začaly nepříjemně bolet už někdy v lednu a od té doby jsem hrál pod injekcemi. Že mám ve svalu asi půlcentimetrovou trhlinku, na to se přišlo až po druhém podrobném vyšetření. Pak mi to nějak špatně srostlo, takže při každém nákopu to hodně bolelo. A poslední zápasy se to už skoro nedalo vydržet, v některých momentech mi to přišlo, jako kdyby mi do břicha zajela kudla.
Reprezentační nominaci na červnový Kirin Cup v Japonsku tedy nečekáte?
S trenérem Bílkem jsem se už na posledním srazu v březnu domluvil, že mě povolávat nebude, abych se mohl po skončení belgické ligy pořádně vyléčit. Vždyť i ten kvalifikační zápas ve Španělsku jsem hrál pod injekcemi. Takže teď mě čekají doktoři a hlavně klid.
S bilancí posledního soutěžního ročníku musíte být jistě spokojený.
Pochopitelně. Hrál jsem za národní mužstvo, v belgické lize jsem nastoupil v sedmatřiceti zápasech ze čtyřiceti, dvaatřicetkrát jsem byl v základní sestavě a nakonec se raduju z titulu. Těžko si můžu přát víc. Vlastně můžu, abych byl zdravý.
V prvním roce působení v Genku jste dal v lize čtyři góly, ale další dva soutěžní ročníky máte na klubových internetových stránkách u kolonky vstřelených branek nulu. Čím to?
Když před dvěma roky přišel trenér Vercauterem, dostal jsem od něj víc defenzivních úkolů. Zatímco v tom mém prvním roce v Genku jsem často hrál ofenzivního levého záložníka, pod Vercauteremem to byl většinou levý bek. Ale docela často na góly přihrávám, v právě skončené lize mám sedm nebo osm asistencí.
Jak se po čtyřech letech těšíte na Ligu mistrů?
Na to zatím nemyslím, teď mi jde hlavně o to, abych doléčil ty břišní svaly. Ale když už se ptáte, to víte, že bych si ten podzim z roku 2007 rád zopakoval. Přišel jsem tenkrát z Liberce do Slavie asi dva dny po tom, co do základní skupiny Ligy mistrů slavně postoupila přes Ajax. Tehdy jsme ve skupině skončili třetí a na jaře si ještě zahráli třetí kolo Poháru UEFA proti Tottenhamu. Ale o Ligu mistrů jsem už bojoval i s Libercem, jenže v létě 2006 nás vyřadil Spartak Moskva.
