"Jen zlomek nadaných dětí u nás má to štěstí, že si jich někdo všimne. Mezinárodní výzkumy v této oblasti prokázaly, že nadané děti bývají velmi často z učitelských rodin. Prostě byl poblíž někdo, kdo věděl, jak schopnosti rozvíjet," říká Eva Vondráková, předsedkyně Společnosti pro talent a nadání.
Odborníci tvrdí, že v populaci jsou dvě až tři procenta dětí, jejichž intelektové schopnosti překročí hranici IQ 130. Ty by měly být co nejdříve objeveny. V péči o tuto skupinu ovšem pracovníci pedagogicko-psychologických poraden většinou nejsou proškoleni. Řeší totiž převážně případy z opačného spektra. Rodiče k nim míří častěji, když mají s dítětem nějaký problém.
A jak mohou přispět k odhalení talentu rodiče sami? "Existují signály, kterých si lze u dítěte všimnout prakticky už od ‚miminkovského‘ věku. Děťátko se víc dokáže soustředit, pozoruje věci kolem sebe déle a bedlivěji. Obvykle dřív mluví, má bohatší vyjadřování, v ranější fázi vývoje přichází období otázek. Nadané děti také mívají přemíru energie," popisuje Eva Vondráková.
Dodává však, že uvedené charakteristiky jsou pouze orientační a neplatí u každého. Při diagnostice dítěte občas chybují i zkušení pedagogičtí pracovníci a psychologové. Talentovaní jsou v poradnách třeba někdy mylně zaměňovaní za hyperaktivní jedince.
"Nedávno mi rodiče do poradny přivedli sedmiletého školáka, kterému v Mense naměřili IQ nad 130. Učitelka si stěžovala, že ve škole moc zlobí. Ukázalo se, že je jenom trošku živější. V lavici neudržel na uzdě svůj temperament, protože se hrozně nudil," říká dětská psycholožka Jitka Jeklová.
Někdy psychologové hovoří o dvojím postižení, kdy je nadání spojeno s nějakým handicapem. Například právě s hyperaktivitou nebo poruchou pozornosti.
