Pětaosmdesátiletá rodačka z Českého Krumlova Ruth Hálová je původně židovka. Právě dokončuje knížku o útrapách indických dětí. Sama to přitom kolem svých 13 let neměla jednoduché. Před fašisty ji tehdy před začátkem 2. světové války zachránil Sir Nicholas Winton. Maturitu skládala v Anglii, kde vítala i konec válečného běsnění. Až pak se znovu setkala s maminkou.
"Do krumlovské synagogy jsem jako holka chodívala o svátcích. Do roku 1938 jsem ve městě nevnímala žádné projevy rasismu, šovinismu, diskriminace. Ty nastaly potom na podzim, kdy jsem chodila do německého gymnázia," vrací se v čase zpět Hálová.
Po vyhnání z Krumlova se Ruth, rozená Adlerová, přestěhovala se sestrou, maminkou a babičkou do Prahy. Tatínek jí zemřel, když jí bylo deset měsíců, proto měla coby poručníka jeho staršího bratra. Ten ji inspiroval ke studiu jazyků, neboť učil řečtinu a latinu na univerzitě.
Její maminka přežila Terezín
Ruth se na přelomu června a července dostala do speciálního vlaku Nicholase Wintona, jímž odjela do Velké Británie. Tam ji jako její sestru vychovávali adoptivní rodiče. "Sestra jela o měsíc později, což byl poslední transport z asi osmi, než vypukla válka," poznamenává Hálová, o niž pečovalo více Angličanů. Rodiny se tam o děti střídaly.
Ruth chodila do britské základní školy, poté vystudovala střední školu. Nezůstala však laborantkou v Londýně. Po návratu do vlasti v září 1945 se přihlásila na Univerzitu Karlovu v Praze, kondicemi z angličtiny si vydělávala na studia a celý život se profesně věnovala mikrobiologii. I její maminka měla štěstí, přežila Terezín.
Před několika lety se Hálová přestěhovala do Holubova na Českokrumlovsku, kde ji stále navštěvuje řada přátel. Má dvě děti a tři vnuky. Na svého zachránce ale nikdy nezapomněla. Pro Nicholase Wintona namalovala na hedvábí poetické zátiší s květinami, obrázek mu chce poslat jako dárek k narozeninám.
