"Letošního výsledku si možná vážím víc než loňského lepšího umístění", svěřil se 36letý jezdec internetovým stránkám svého KM Racing týmu. "Neměl jsem ideální přípravu. V září jsem po operaci kolena ještě chodil o berlích, takže jsem zdaleka nemohl trénovat tak, jak bych potřeboval."
Letošní Dakar na tratích v Jižní Americe byl podle Pabišky náročnější, protože měl jinou filozofii. "Z minulosti jsme byli zvyklí vrhnout maximum sil do první poloviny rallye a pak už si výsledek a techniku udržovat. Tentokrát to ale bylo obráceně, náročnost se zvyšovala."
Motocykl Yamaha ho nezklamal, i když často řešil drobné technické problémy. "Nedá se to vyřešit jinak než zastavit a opravovat. Z toho důvodu jsem nemíval výsledky v etapách nejlepší. Ráno jsem proto musel startovat zezadu a pracně se probíjet dopředu. Kromě soupeřů mi v tom vadila i oblaka prachu, takže dostat se tam, kde jsem viděl své místo, bylo strašně náročné," vysvětluje David Pabiška.
Na trati zažil hodně krušných chvil, dokonce i jednu větší krizi. "To mě už začaly brát křeče do rukou, že jsem pomalu nemohl udržet řídítka. Pozná se to na mě podle toho, že začnu kolem sebe nadávat, že to organizátoři s těmi řečišti a dalšími překážkami už přehánějí."
Nejpříjemnější pro něj byl naopak úplný závěr rallye při rychlé cestě do cíle v argentinském Buenos Aires.
Po dvou týdnech náročného závodu, při němž účastníci najeli devět a půl tisíce kilometrů.
"Stejně jako každého motorkáře mě po dvou týdnech trmácení bolí záda a od stupaček chodidla. To je ale naprosto normální. Ovšem mým obvyklým dakarským problém jsou oteklá zápěstí a prsty. Ještě teď nesevřu pěst."
David Pabiška jel Dakar počtvrté a vždy dokázal dojet. Letos i přesto, že soutěž byla masakrem českých účastníků – z 12 jich dojela nakonec trojice.
