Zatím je ale osmatřicetiletý útočník stále v Rusku. Má ho rád a nebojí se o tom mluvit.
Když se usadil v klubové kantýně Avangardu a dostal k večeři obyčejný chleba s nakrouhaným zelím, rozpovídal se nejen o hokeji. Ale taky o lidech, o závisti, o tom, jak ho život ve velké zemi na východě změnil.
Vy už v Kontinentální lize působíte třetí rok po sobě. Sledujete, jak se soutěž vyvíjí? Přibližuje se skutečně NHL?
Úroveň je samozřejmě lepší a lepší. Já si myslím, že kdyby týmy NHL přiletěly sem a hrály tady na velkém hřišti proti nejlepším mužstvům, tak by měly starosti a asi by i prohrály. Na malém ledě v Kanadě by to bylo naopak, ale v Evropě by je zdejší top týmy porazily. Ať třeba švýcarské, nebo tady ty ruské.
Jak se díváte na expanzivní snahy KHL? Dovedete si představit, že by ji jednou hrály třeba tři české kluby?
Já jsem pro to, aby české kluby hrály českou ligu. Jediné, jak se dá nějaká společná evropská soutěž udělat, je Liga mistrů, co tu byla před dvěma lety. To byla výborná myšlenka. Jednou za čas vklínit do programu třeba ve středu nějaký zápas s evropskými týmy. Ale přitom si nechat extraligu. Má svoji tradici, na co to bourat?
V Česku už se pomalu začalo hovořit o vašem návratu do Kladna. Je asi zbytečné ptát se: Bude to za rok, nebo za dva?
To je. Sezona teprve začala. Uvidíme, jak to všechno půjde.
Váš návrat by ale kladenskému hokeji bez diskuse velmi prospěl. V současnosti na tom není moc dobře.
Poloha Kladna prostě není ideální. Jsme blízko Prahy, všichni sponzoři jdou tam a my ve městě a okolí nemáme žádnou velkou firmu. Většina lidí pracuje na letišti nebo jezdí do Prahy. Takže pro diváky je problematické stíhat hokej. Je to začarovanej kruh. Kdyby byla na Kladně velká firma, tak to zasponzoruje, lidi by tam pracovali a měli by zároveň blíž na zimák. Než někdo přijede z práce v Praze, tak je skoro po zápase.
Neláká vás vydat se podobnou cestou jako Martin Straka? Ten se vrátil do Plzně, stal se majitelem klubu, doplatil dluhy, zaštítil tamní hokej svým jménem a přitáhl sponzory.
Na Kladně zatím dluhy nejsou. A jestli byly, tak jsou dorovnané. V Plzni to není dané jen Martinem. Určitě udělal strašně moc. Ale ti sponzoři by klub nepodporovali, kdyby tam nechodili diváci. A v Plzni bývá vždycky plno.
Kladno však nemá dluhy především díky vám. Je veřejným tajemstvím, že každý rok dorovnáváte rozpočet ze svého. Dá se spočítat, kolik už jste dal klubu peněz?
O tom nechci mluvit... Důležité je, že to funguje. Já doufám, že Kladno bude mít dobrou sezonu a že se popere o play-off. A lidi začnou chodit.
Ekonomicky na tom ale není až tak dobře, aby...
Já myslím, že to bude v pohodě. Kladno si nemůže dovolit tak drahé hráče jako bohatší kluby. Ale třeba tam vždycky byla dobrá mládež. Pak je zase problém, že když hokejista odejde do Ameriky, klub za něj nedostane vůbec nic. V šestnácti se rozhodne odejít a nikdo to neřeší. To, že jste do něj deset let investovali, nikoho nezajímá. Nedostanete ani korunu. To je k zamyšlení.
VZPOMÍNKA NA MS 2010. Po neslavném začátku přišla zlatá radost. A Jágr byl u toho.
Trénovat musím sedm hodin denně
Souhlasíte s názory lidí na hokejovém svazu, že juniorům většinou odchod do Kanady uškodí?
Ten kluk v šestnácti nemá rozum, má leda vizi a poslouchá agenta a rodiče. My nemáme tak kvalitní mládežnické týmy, abychom mohli konkurovat juniorkám v Kanadě. Tam když hráč odejde, je na očích skautům a je větší šance, že si ho všimnou, i když třeba není tak kvalitní. Kdyby naše výběry začaly hrát na mezinárodních turnajích líp a vozily by medaile, tak by hráči nemuseli odcházet. Protože na mistrovství zaujmou skauty a ti se znovu otočí k Česku. Prospělo by to extralize i mladým hráčům. Protože naše soutěž je opravdu kvalitní. Neříkám nejlepší v Evropě, ale je daleko lepší než nějaké juniorské ligy v Kanadě.
Vy máte takové jméno, že tyhle věci můžete ovlivnit. Neláká vás v budoucnu pracovat pro český hokej?
Já neříkám, že můj názor je geniální. Takový má spousta lidí. Ale zrealizovat ho, to je to nejtěžší. Jak přemluvíte rodiče nebo agenty? Každý kope sám za sebe, to je jasné. Každý, kdo hraje hokej, se jím chce zabezpečit.
ZpravodajiDNES.cz v Rusku Reportér Michael Langr sledoval start nového ročníku KHL přímo v Rusku. Přečtěte si také jeho reportáže z Moskvy a Omsku či rozhovory s brankářem Dominikem Haškem, trenérem Milošem Říhou nebo jak se legendy Fetisov, Kasatonov, Makarov se sešly v kanceláři a chtějí titul. Všechny texty najdete ZDE. |
Řekněme, že je rok 2015. Představte si sám sebe v nějaké roli. Manažer, trenér...
Já chci mít hlavně klid. (směje se)
To byste asi musel zůstat v Omsku.
To jo. Je mi jedno, co budu dělat, hlavně abych měl klid.
O tom, co bude po posledním zápase, jste nikdy nepřemýšlel?
To já vám neřeknu. Každé práci, pokud ji člověk chce dělat na nějaké úrovni, se musí věnovat hrozně moc času. Já vím, jak je těžké zůstat... Neříkám přímo na vrcholu, ale abych vůbec mohl ostatním ještě konkurovat. K tomu musím trénovat šest sedm hodin denně!
Skutečně?
Dovedete si to představit? Každý den. A musím. Jenom proto, abych mohl vůbec hrát. Když je někdo dobrý v nějaké práci, nemůže si myslet, že naskočí do něčeho jiného a bude úspěšný i tam. Nejsem naivní, vím moc dobře, že musím začít od základů a od maličkých věcí a musím se k tomu dopracovat. To trvá hrozně dlouho a chce to hrozně moc dřiny. A já nevím, jestli jsem na to připravenej.
Takže vize, že budete vést Kladno třeba jako manažer, není reálná? V Česku se o tom mluví, táta na vás v klubu čeká...
Já to řeknu takhle: Nechci dělat věci, abych byl někde pro smích. Já než abych byl jeden z nejlepších, tak to radši dělat nebudu. To nejde se rozhodnout, že teď budu dělat tohle a tohle a budu v tom dobrej. Nebudu! Všude je obrovská konkurence, nejen v hokeji, v jakékoliv práci. Musíte tomu věnovat sto procent. Já nevím, jestli budu mít chuť do toho jít. Třeba si dám chvíli volno a ta chuť přijde. Určitě nebudu jen někde sedět, protože to unaví ještě daleko víc než práce. Mít kvalitní práci a radost, to je... To si myslím, že lidem dodá strašně moc energie.
Ruská srdce jsou velká
V Rusku žijete už třetí rok a netajíte se tím, že ho máte rád. V čem je pro vás kouzlo téhle země?
Už vidím, že mě za to, co řeknu, budou všichni kritizovat. Ale myslím, že u nás má starší generace určitý blok a averzi vůči Rusům kvůli komunistům. A jen tak lehce to neodejde. Ale já věřím, že pokud by lidé měli šanci tady v Rusku žít, tak svůj názor změní. Ruská srdce jsou velká. Kdo říká opak, neví, o čem mluví, nikdy tu nebyl. Nebo měl smůlu, že zrovna narazil na špatné lidi.
Budou vám ta velká srdce chybět?
Třeba tady zůstanu. (směje se)
Počkejte, to mi neříkejte, nebo dám do titulku "Jágr chce zůstat v Rusku!"
Ne, ne to zase nepište. Co k tomu říct? Chybět mi asi budou, ale můžu si sem kdykoliv zaletět.
Myslíte si, že vás Rusko změnilo?
(dlouho přemýšlí) Asi nejvíc v postoji k církvi a víře. Vždycky jsem byl silně věřící, ale u nás v Česku když to přiznáte, tak si druzí málem klepají na čelo. Tady se za to nestydím, to je největší změna. Cítím, že tohle jsem já. Už ve mně není obava z toho, že se mi někdo bude smát. Ztratil jsem ostych říkat své názory na tyhle věci. V Rusku si spíš lidé ťukají na čelo, když někdo nevěří.
Tenhle rozdíl se dá ilustrovat třeba i na tom, že kabinu Avangardu přišel před sezonou vysvětit patriarcha. V Česku by se tomu možná někteří hráči smáli.
A tady si to přímo vyžádali! Je to tu součást hokeje. Pokora k něčemu většímu, respekt. Úcta. To tady funguje
V čem jsou ještě Rusové jiní?
V tom, že víc respektují úspěšné lidi. Viděli jste, jaký aplaus vyvolalo, když nastupoval Dominik Hašek před zápasem? Ne v Moskvě, u nás v Omsku.
Viděli. Měl větší ovace než řada vašich hráčů.
Tady v Rusku to vždycky tak bylo. Člověka, který dokázal něco velkého, si ostatní hodně váží. A kdo je hlava a má něco řídit, je tu uznávaný. U nás je to naopak. Nepamatuju si, že by u nás lidé stáli a tleskali, když někam přijde nějaký vysoký představitel. U nás se na politiky jen bučí a píská.
Možná je to tím, jak politici v Česku jednají, nemyslíte?
Teď mi lidi budou nadávat a říkat: No jo, jemu se to kecá, když tady nežije a neví, co oni dělají. Ale sakra, my jsme si ty lidi zvolili! Tak bychom jim měli věřit a stát za nimi. Místo toho proti každému hned brojíme a čekáme na jeho chybu. Nikdo není ideální, ale je třeba aspoň věřit a mít před někým respekt.
Není to specifikum velkých zemí? Není tímhle respektem k úspěšným Rusko podobné třeba Americe?
Tam je to ještě silnější. Já si myslím, že všechno je výchovou a tím, čemu člověk věří. Pokud chce být uznávaný, tak musí umět respektovat uznávané lidi. Pokud chce být vítěz, musí respektovat vítěze. Proto vždycky, když něco vyhraju, chci, aby mi ostatní podali ruku. Aby pak taky měli šanci vyhrát.
Kdo závidí, škodí sám sobě
Úspěšní lidé v Rusku rádi dávají najevo bohatství, chtějí mít obdiv. Není to až přehnané?
Rusáci jsou zvyklí na to, že když někdo něco má, tak to prostě ukáže. Hlavně v módě. Někdo třeba vypadá jako šašek, má na sobě něco kostkovaného, ale hlavně že je vidět značka Dolce&Gabbana. To je tady normální.
Setkal jste se v Rusku s takovou závistí jako v Česku?
Ta je všude, kde jsou lidi. To je prostě v nás. Šťastný je člověk, který nezávidí. Tady je to jen možná o něco menší.
Jste vy šťastný člověk?
Nikdo není stoprocentně šťastný nebo geniální. Ale důležité je zamyslet se nad tím, že když závidíte, škodíte sami sobě. Ne tomu druhému. Že když závidíte, nepomůžete si. Naopak sami sebe brzdíte. Ne každý si tohle uvědomí.
