Jistě, na jedné straně pocitově rozumím prvotním reakcím typu - co to véčkaři proboha zase chtějí. Na druhé straně takové stesky mírně připomínají stížnosti československých reformních komunistů roku 1968: ti rozmrzele vytýkali nekomunistům, že kritikou "střílejí na pokrokovou frontu z boku" (jedinou správnou pokrokovou frontou byli pochopitelně právě a jen reformní komunisté).
Rok 1968 je však pryč. Radek John a politici Věcí veřejných mají po mém soudu plné právo hájit uvnitř vlády i na veřejnosti své politické postoje. Neplatí poučka, že všechno se mělo dohodnout v koaliční smlouvě a od jejího podpisu má každý držet ústa a krok.
Smlouva, byť sebepodrobnější, nemůže odpovědět na všechny detaily - a ty se pak mohou ukázat jako klíčové. Někdy se navíc objeví nové okolnosti, s nimiž se ve smlouvě ani dopředu počítat nemohlo.
Pamatuji si, že podrážděné komentáře "už zase zlobí" padaly na hlavu menších koaličních stran i v první polovině devadesátých let; v dobách, kdy země naposledy zažívala situaci srovnatelnou s dneškem, tedy vládu opírající se o početně silnou většinu ve Sněmovně.
Véčkaři slibovali kampaň za 10 milionůPodle ceníků utratili mnohem víc |
Kdo se ovšem na ona léta podívá bez předsudků, zjistí, že dost kritických postojů malých stran vůči Klausově ODS bylo tehdy na místě. Problém se skrýval jinde: politici menších koaličních uskupení mluvili příliš, nedokázali vybrat skutečně podstatné body a neměli odvahu je tvrdě hájit.
Právě před takovým nebezpečím, tedy že začnou brzy mlátit prázdnou slámu, Johnovy Věci veřejné stojí. Skoro každý týden se objeví jeden neobyčejně silný výrok od politiků Věcí veřejných a obyčejně skoro každý týden na něj titíž politici rychle zapomenou. Takhle bude brzy Johnovi těžké věřit, že teď už je situace opravdu naléhavá (když předtím nebyla).
Za přeháněním cítím experty na veřejné mínění radící upoutat a překrýt silným slovníkem slabiny programu a nedostatek schopností. Na Věcech je pořád příliš vidět, že z malého městského uskupení překotně vyrostly ve vládní stranu, která sice má výkonnou reklamní mašinerii, nikoli však patřičné zázemí (peníze nestačí).
Propojení s detektivní agenturou ABL nemusí být žádným ďábelským plánem na ovládnutí země. Možná jen ukazuje, že strana se zrodila z tak malé základny, že nemá na vybranou, relativně schopné lidi umí najít jen v malém okruhu kolem oné agentury, a to i když se na ten či onen úřad hodí jen trochu. Odtud personální nouze, odtud výroky ukazující neznalost státního rozpočtu.
Přece však nedoporučuji kamenovat Johna, Bártu a další politiky Věcí veřejných za to, že mluví. Jen je potřeba si říci, že to, jak mluví, zatím nezaručuje zářnou politickou budoucnost. Johnovy plány tepat zlořády a ničit korupci samy o sobě nestačí.
