Skutečnost, že lifestylové magazíny vymývají ženám mozky a snaží se je přesvědčit, že žena s dokonalým tělem nemá v pase víc než padesát centimetrů, je už nějakou dobu známá. Pokud teď ale útrpně potřásáte hlavou nad hloupostí něžnějšího pohlaví, které se nechalo vmanipulovat do pozice objektů přeměřovaných krejčovským metrem, klidně si můžete ušetřit krční svaly.
Četní odborníci totiž zjistili, že podobný vliv mají jistá média i na muže. Jen jim na svých lesklých stránkách předávají jiný vzkaz než ženám.
Hubený znamená nežádoucí
Když v roce 1992 provedli Arnold Anderson a Lisa DiDomenico obsahovou analýzu dvaceti magazínů pro muže i ženy, zjistili, že poměr článků zaměřených na změnu tělesných proporcí a vzhledu je jedna ku deseti ve prospěch ženských magazínů.
čtěte Bude vás chtít každá, stačí zaplatit aneb muži v reklamě
Už o dva roky později však ukázala analýza Carol J. Nemeroffové a jejích kolegů, že ačkoli se v ženských lifestylových magazínech původně vyskytovalo výrazně víc textů orientovaných na tělo a vzhled, situace se postupem času měnila. Zatímco si průměrný počet takových článků v ženských magazínech držel stejnou četnost, v pánských časopisech naopak rok od roku stoupá.
Jenže zatímco ženám magazíny pomocí prezentovaných modelek, textů a návodů tvrdí, že je nutné, aby ještě víc zhubly, u mužů se štíhlost považuje za nežádoucí. Mediálním ideálem samozřejmě není obézní muž, ale "štíhlost je vnímána jako vychrtlost, a ta je synonymem pro nemoc, křehkost, narkomanii, kriminalitu nebo deviaci", jak uvádí australská psycholožka Jean Kilbourneová, která se vytvářením body image v médiích zabývá.
Svaly přinášejí štěstí?
Ideální muž, jak jej konstruuje svět médií, je především nositelem masy svalů. Svědčí o tom i studie autorek Brendy Spitzerové, Katheriny Hendersonové a Marilyn Zivianové, které si daly v roce 2000 tu práci a provedly obsahovou analýzu fotografií v pánských a dámských lifestylových magazínech v průběhu posledních čtyřiceti let. Její závěr byl jednoznačný. Modelky v průběhu času stále více hubly, zobrazení pánové byli stále svalnatější a vysportovanější.
A mužská čtenářské obec na mediální imperativy slyší. Postavu ve tvaru písmena V (široká ramena, svalnatý hrudník, štíhlý pas a úzké boky) by podle psycholožky Sarah Groganové chtěla mít většina mužů. "Mužům této postavy je připisována řada pozitivních osobnostních znaků, jsou mimo jiné pokládáni za silné, šťastné, vstřícné a statečné," píše ve své knize Body Image.
Nutkavá posedlost, s níž se muži pouštějí do budování svých těl, aby došli úspěchu a uznání, však není jen založena na marné iluzi. Může být i nebezpečná zdraví. Mnozí autoři upozorňují, že budování svalové hmoty za každou cenu může být pro muže, potažmo dospívající chlapce, stejně nebezpečné jako ideál štíhlosti u žen a dospívajících dívek.
Ostatně, počet adolescentů a dospělých mužů, kteří kvůli ideálními tělu sahají i po steroidech a potravinových doplňcích, stoupá. Už v roce 1998 užívalo anabolické steroidy čtyři až dvanáct procent studentů středních škol ve Spojených státech, což je číslo, které odpovídá výskytu poruch příjmu potravy mezi americkými adolescentkami. Podobné údaje z českého prostředí bohužel k dispozici nejsou, řada výzkumů však ukázala, že většina adolescentních chlapců si přeje "přibrat", čímž je míněno zvětšení objemu svalové hmoty.
Nerozumná honba za ideálními svaly přitom, jak upozorňuje Anderson a DiDomenico, nevratně poškozuje zdraví, stejně jako si dívky škodí zvracením, užíváním laxativ a hladovkami.
Posilovna jako vězení
Na fakt, že podceňujeme nebezpečí, kterým je propagace nezdravého tělesného ideálu na stránkách pánských magazínů, upozornil v roce 2008 i psycholog David Giles ve své práci Personality and Individual Differences. Podle něj je chybou, že se v hledáčků kritiků ocitají téměř výhradně ženské časopisy.
"Pánské magazíny svým čtenářům tvrdí, že pokud nebudou mít dostatečně vypracované a svalnaté tělo, nemají šanci získat kvalitní partnerku," píše Giles. "Čtenáři si často toto sdělení zvnitřní, což vede k pocitům úzkosti a nespokojenosti s jejich současným vzhledem a k touze své tělo změnit. Důsledkem je potom užívání steroidů či nadměrné obsesivní cvičení. Mezi odborníky se v tomto případě již začíná používat výraz athletica nervosa. Jde o odvozeninu z pojmenování diagnózy anorexia nervosa."
Athletica nervosaJedná se o psychickou poruchu, jež vychází z nezdravého zájmu o vlastní tělo, který vede k posedlosti fyzickým cvičením. Její oběť necvičí z radosti, cvičení cítí jako povinnost, kterou musí splnit navzdory osobnímu životu, práci i onemocnění či zranění. Cvičení podřizuje veškerý svůj život a musí-li vynechat, cítí se vinna.
|
