Nejvýrazněji zřejmě Husy na provázku s projektem Perverze v Čechách a doplňkovým cyklem Úsvit v Čechách (zatímním vrcholem je inscenace Cirkus Havel). - čtěte také Havel s Morávkem na Provázku umně účtují s dějinami
Přidalo se i Národní divadlo v Brně, které poskytlo sklepní scénu Reduty pronikavým jevištním kolážím Jiřího Honzírka (Havel píše Husákovi, Osmdesátdevět). - čtěte také V brněnské Redutě si udělali působivý výlet do Husákovy doby
Žebrácká operaHaDivadlo Brno výprava: Jan Dušek |
A také HaDivadlo s jeho Proměnami 20. století. Nejnovější inscenace HaDivadla, Havlova Žebrácká opera, sice k cyklu řazena není, ale přinejmenším osobou svého autora se k naznačenému proudu hlásí.
Navíc ji připravil dvorní režisér Václava Havla Andrej Krob, který inscenoval už legendární premiéru této hry v Horních Počernicích 1. listopadu 1975. Úvod inscenace tuto událost připomíná dobovými fotografiemi promítanými na spuštěné plátno. Tuto svého druhu němou grotesku sledují na židli rozvalený číšník (Jiří Hájek) a pianista (Mario Buzzi).
Vzápětí ale pianista hrábne do kláves, nenuceně zvariuje morytát oMackie Messerovi a hle - Žebrácká opera je skutečně tu. A číšník se na ni dívá dál; anebo v ní hraje?
Je sice postavou ze hry, ale mnohé svědčí pro první možnost. Nenápadnost a odstup od hostů je jistě typickou vlastností číšníků, tady však dostává další význam, jenž lze, zdá se, vysvětlit vzdáleností Horních Počernic a Brna a vzdáleností třiceti čtyř let.
Žebrácká opera, HaDivadlo
Brněnská inscenace odkazuje k původní premiéře i hereckým pojetím. Andrej Krob soubor vede k neokázalému projevu, důrazu na slovo a minimální gestikulaci, jejímž výsledkem je až jakási jemná patina „ochotnictví“. Individuální výkony jsou ovšem náležitě odstíněny.
Ján Sedal kreslí Macheatha jako šarmantního svůdníka odtažitých rysů, který své únikové teorie zjevně konstruuje ad hoc, což mu nejenže neškodí, nýbrž naopak propůjčuje prášilovský půvab.
Jeho hlavní protihráč Peachum je v podání Cyrila Drozdy kulatý tatík v papučích a omšelém župánku, v němž těžko hledat velkou rybu podsvětí. Karel Beseda tvoří policejního velitele Lockita jako průměrnou zkorumpovanou figuru - o to působivější je pak jeho závěrečný triumf.
Eliška Boušková jako Jenny je čokoládovou femme fatale a Marie Ludvíková hraje Elizabeth jako stroze tesanou hybatelku děje (a svého manžela Peachuma).
Čas inscenace odsýpá v plynulém tempu díky scéně Jana Duška, která funkčně spojuje různá prostředí. U této hry pocta s nádechem nostalgie má své místo. Tím spíš, že se vystříhala rizika uvzdychaného retra a ukazuje, že velkohubé mudrování zůstane vždy jen tlachem, ať je pronášíme v jakékoliv době.
