Výsledkem však není dramatizace či adaptace obsáhlého listu, který socialistickému prezidentovi a generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Havel zaslal 8. dubna 1975. Rozsáhlou a brilantní analýzu tehdejší společnosti v Brně přetavili do svérázného pohybového divadla.
Ve stísněné atmosféře sklepa Divadla Reduta dva mladí herci, Pavel Gajdoš a Jan Grundman, s neuvěřitelnou vervou vytvářejí nápadité pohybové skeče.
Havel píše HusákoviHavel píše Husákovi |
A právě ze scénické srážky této varietní bžundy a Havlova až vizionářského sdělení, které v mnoha ohledech zůstalo i portrétem dnešní odosobněné a konzumní společnosti, vzniká nezvyklé napětí umné inscenace.
Honzírek se nebrání ani jímavějším obrazům, to když herci dělají drezuru bezduché figuríny či tupému stádu řezaných kolotočových koníčků přelepují oči páskou. Mimořádná je i scéna pomyslného křižování moderního člověka v kovové skruži.
Hodinový opus nešetří emocemi, které však žádá také od publika. Duo komediantů tady pohybem materializuje témata, jako je strach, lhostejnost, sobectví, pokrytectví či přímo ponížení člověka. Tato vzájemná a střídaná drezura dvojice tak vlastně zajímavě obnažuje obecný dril a manipulaci lidí. A to už taková švanda, jakou naoko nabízejí rozverní komedianti, není.
Honzírkova inscenace je tak více než psaním Husákovi jakýmsi němým, ale působivě sdělným výletem do doby, kterou paradoxně nikdo z inscenačního týmu vlastně nepamatuje.