Rallye Paříž - Dakar už prostě není, co bývala. Nejezdí se z Paříže, nekončí v Dakaru a Afriku prostě vyměnila za Jižní Ameriku. A příští rok se dost možná přestěhuje do Austrálie.
Její třicátý ročník navíc poodhalil odvrácenou tvář legendárního podniku.
Megalomanské týmy, perfektní organizace a taktické manévry začínají připomínat Formuli 1 na písku. A výsledek je stejný. Začíná nudit.
Nijak pochvalnou zmínku na adresu sterilní profesionalizace soutěže si neodpustil dokonce ani pětinásobný vítěz Dakaru v kategorii čtyřkolek Josef Macháček.
"Dřív byl na jednoho jezdce jeden mechanik, teď je jich dvacet. Tři mechanici, dva novináři, vypouštěč předního kola, vypouštěč zadního, drbač zad. Dřív měl bivak půl hektaru, teď musí mít tři," uvedl pro MF DNES po letošním ročníku, který byl pro něj opět vítězným.
Mnoha soutěžícím pak pokazil dojem z Dakaru další fenomén - sponzoři a obchodní zástupci velkých společností. Na jejich popud se některé etapy zkrátily, rušily se časovky – a to jen proto, aby nedošlo k znevýhodnění favorizovaných týmů. Ze samotných jezdců se tak pomalu staly loutky.
O to víc potěší neustále rostoucí zájem o soutěž, která se sice jezdí jinou trasou, ale opět z Evropy do Afriky, B2B neboli Rally Budapešť – Bamako, která končí v hlavním městě státu Mali.
Heslo tohoto podniku, který v roce 2005 založil maďarský novinář Andrew G. Szabó, zní: Kdokoliv, čímkoliv, z jakéhokoliv důvodu.
Jede každý. A každý pomáhá
Hlavní myšlenkou celé akce je oprostit ji od komerčního zaměření a co nejvíce zpřístupnit širokému okruhu fanoušků. A v neposlední řadě napomoci africkému obyvatelstvu.
Každé posádce vyberou organizátoři jednu vesnici, která se zahrne do plánované trasy – a právě do ní musí doručit humanitární pomoc podle svých možností a finančních prostředků.
V loňském ročníku se soutěžícím podařilo předat např. inkubátory, léky nebo školní pomůcky v hodnotě zhruba 500 tisíc eur. Konečnou částku letošního ročníku pořadatelé ještě nezveřejnili.
Profíci a "magoři"
Samotná soutěž je rozdělená do dvou kategorií, Race a Tourist. První z nich je nekompromisnější, nasazením posádek a obtížností se vyrovná dakarské rallye. Každá etapa má svůj denní časový limit, posádky musejí navíc plnit několik bodovaných úkolů.
Skutečnou specialitou a chloubou téhle rally je ale kategorie Tourist. Ta vítá s otevřenou náručí každého, troufalce s chutí riskovat a špetkou exhibicionismu a bláznovství zvlášť.
V daciích, žigulících, zmrzlinářským vozem nebo starým autobusem Ikarus se tak na trať vydávají studenti, nejrůznější blázni v parukách, angličtí rytíři a obrovská spousta nadšenců, které spojuje jedna myšlenka: postavit se náročné výzvě, ověřit si své schopnosti a pomoci druhým.
Roste a roste
Na startu prvního ročníku stálo 42 týmů, v letošním roce se na trať vydalo už přes 600 závodníků ze 45 zemí. Duch Rally Bamako oslovil celý svět.
Své zástupce na ní přitom měli i Češi a Slováci.
Spa-riders, parta vysokoškolských studentů z Mariánských lázní, na trať vyjela vozem Nissan Patrol.
Český profesionální Hummer tým vyrazil ze sedmi vozy H2, jedna z jeho posádek se ale musela hned od začátku potýkat s nezvyklým problémem - manželskou hádkou. Hned v první etapě se manželé Volfovi pohádali a Michaela Volfová opustila závod. V Praze už stihla podat žádost o rozvod.
Slovensko zastupovali trojnásobní vítězové této rallye, manželé Ulrichovi. Daniela Ulrichová si v prvních etapách vážně poradila vazy na jedné noze, i tak ale posádka bojovala do poslední chvíle.
Vyplatilo se, nakonec si dojela pro třetí místo. Druhé získal maďarský Go-Go Bamako Team, vítězem se stala maďarská posádka DB Team: předchozí ročníky soutěže absolvovala v recesistickém duchu ve staré Dacii, letos ale pojala podnik seriózněji a bodovala v Toyotě.
V cíli se nezapomnělo ani na jeden z českých Hummer teamů: za svou pomoc spolusoutěžícím na trati dostal Cenu přátelství národů.
FAKTA O RALLY BUDAPEŠŤ - BAMAKO
Účastníci pátého ročníku charitativního závodu odstartovali 17. ledna v Budapešti.
Po zrychleném přesunu Evropou (Maďarsko – Slovinsko – Itálie – Francie – Španělsko) se přepravili trajekty do Maroka, aby absolvovali 5 500 kilometrů africkou krajinou.
V sobotu 31. ledna závod skončil, cílem bylo Bamako v Mali.
PERLIČKY Z TRATĚ
"Vytrvalé sněžení s vánicí se postaralo o okamžité uzavření oblasti místní policií, a tak začala bojovka.
Nakonec jsme na jedné z horkých cestiček proráželi v deset večer půlmetrovou bariéru sněhu, abychom obešli závory na silnicích bedlivě hlídané neoblomnými policisty (...)
Ani nepočítám, kolik jsme během odpoledně vytáhli místních vozů ze škarpy. Zimní pneu jim zde nic neříká, a tak jsme měli o zábavu postaráno." Míla Janáček z českého Hummer Teamu popisuje přejezd pohoří Atlas
"Řítili jsme se na plný plyn po slaném jezeru, jeli jsme kolem 180 km/h, jako na dálnici. Po několik kilometrů byl povrch rovný, žádné boule, žádné díry, nic. Z ničeho nic se ale objevila uprostřed cesty jediná boule, kterou jsme ten den potkali. Vyhodila nás a letěli jsme asi 15 metrů, všechno ve voze se sesypalo.
Škody na autě jsme nijak zvlášť nezkoumali, měli jsme ale štěstí: jen propíchnutá pneumatika a poškozený chránič. Auto překvapivě vydrželo."
Attila Nagy z Volkswagen Tuareg týmu popisuje předposlední den závodu
