Větší dovoz byl znatelný již už druhý měsíc v řadě, což se v Japonsku nestalo od roku 1980. Je sice pravdou, že listopad byl chudý na pracovní dny, ale i po zohlednění tohoto faktu zůstává japonská obchodní bilance ve velikém záporu.
Vývoj byl ještě horší u hlavního obchodního partnera Japonska – Spojených států, kam se exporty propadly dokonce o 33,8 %. Ani asijské státy však Japonsko nepotěšily, když i ty snížily podstatně svou poptávku po zboží ze země zapadajícího slunce. Přitom ta byla dlouhou dobu velice stabilní a Japonci na ni do značné míry spoléhali.
Je jednoduché uhodnout, že propad exportu (34,5 %) nejvíce dopadl na sektor výrobců automobilů, což je tradičně značně procyklické odvětví, což znamená, že je silně spjato s vývojem globálního hospodářství (automobily jsou totiž statky dlouhodobé spotřeby a na nich v špatných dobách šetříme nejvíce). Dlouhodobě nejúspěšnější japonská automobilka a druhý největší světový výrobce vozů Toyota, odhaduje, že v tomto fiskálním roce, který končí v Japonsku v březnu příštího roku, dosáhne provozní ztráty, což by bylo vůbec poprvé za celých 71 let existence této společnosti.
Vinu nese samozřejmě celosvětová ekonomická recese, jejímž průvodním jevem je významně snížená agregátní poptávka. Japonsku uškodil ale ještě jeden fakt, a to rekordně silný japonský jen. Jeden dolar se dá podle momentální situace pořídit totiž i pod 90 jenů. Při přepočtu kurzem se pak japonské zboží stává v zahraničí relativně dražší, což způsobuje odbytové potíže japonským producentům.
Čím je tato situace ale zvláštní?
Japonci jsou vysoce spořiví, to znamená vysokou nabídku kapitálu na japonském kapitálovém trhu, což způsobuje - kromě jiných příčin - že v Japonsku je nízká úroková míra nebo-li zhodnocení kapitálu. Naopak ve Spojených státech, ve kterých jsou dobré investiční příležitosti a se kterými Japonsko čile obchoduje, jsou lidé posedlí utrácením svých prostředků, tedy mnoho úspor nevytvářejí, což znamená, že na americkém kapitálovém trhu je relativně nízká nabídka kapitálu, která vede k vyšší úrokové míře, a tedy většímu zhodnocení kapitálu.
To znamená, že Japonci našetřený kapitál dlouhodobě teče z Japonska např. právě do USA, kde pomáhá profinancovat nové investice. To způsobuje, že Japonsko má dlouhá léta deficit na svém finančním účtu platební bilance, což dlouhodobě tlačí na depreciaci jenu. Slabý jen pak přirozeně pomáhá japonským exportérům a to ústí obvykle v přebytek na japonské bilanci zboží a služeb. Že je tomu skutečně tak, si můžete ověřit na přiloženém grafu.
Když už i chorobně přebytkové Japonsko má na obchodní (i výkonové) bilanci záporné saldo, je vidět, že je situace vážně zlá. Jedná se sice zatím pouze o dva měsíce, ale je předpoklad, že schodky uvidí Japonsko i v měsících budoucích.
Japonská centrální banka Bank of Japan se snažila nedávno situaci exportérům ulehčit, když snížila svou klíčovou úrokovou sazbu na 0,1 % ročně. To by mělo tlačit na depreciaci japonského jenu. Toto snížení však bylo pouze v rozsahu 0,2 procentního bodu - a co víc, bylo doprovázeno i snížením klíčové úrokové sazby americké centrální banky Fed, a to podstatně razantnějším způsobem. Oslabování jenu se proto nekoná a japonští exportéři jsou ve špatné situaci.
Na exportu je však japonské hospodářství velice závislé, neboť se již dlouhá léta potýká se slabou domácí poptávkou (když Japonci šetří, tak logicky příliš neutrácí). Japonsko, které se v současné době nachází v recesi (splnilo podmínku dvou po sobě jdoucích kvartálů negativního růstu), bude pravděpodobně v recesi ještě pěkně dlouhou dobu.
Japonská centrální banka svým snížením úrokové sazby sledovala nejen oživení exportu, ale i oživení domácí poptávky. Dodávání likvidity do japonského bankovního systému však možná není nejlepším řešením. Japonsko se dost možná nachází v situaci, která je mezi ekonomy známá jako past likvidity. To znamená, že úrokové sazby jsou již tak nízko, že poptávka po penězích je téměř nekonečně úrokově citlivá. Další nalití peněz do ekonomiky tak nenachází kýženou odezvu. Toto pumpování likvidity do systému si však v budoucnu může vybrat svou daň v podobě zvýšené inflace.
