Tito muži jsou gruzínští uprchlíci a sedí v hale 13. tbiliské školy, kde právě přežívají.
"V Gruzii nyní odhadujeme počet uprchlíků na 95 tisíc," říká Christoph Bierwirth z Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.
"V táborech je asi 22 tisíc běženců, zbytek využívá pohostinnosti známých a příbuzných, ale ta není nekonečná," dodává s tím, že lidé z jeho úřadu včera ještě nemohli vstoupit do Rusy obsazené Jižní Osetie.
Situace není nijak růžová ani na území, které kontroluje tbiliská vláda. "Stále máme problémy s distribucí, uprchlíků přibývá," konstatuje nejmenovaný pracovník z gruzínského ministerstva pro uprchlíky.
A co běženci potřebují nejvíce? "Hlavně potraviny," vysvětluje Karolina Pličková z organizace Člověk v tísni. Ty ale není nutné dovážet z daleka - ekonomiku pomůže rozhýbat nákup na domácím trhu.
Do Gruzie stále putují i léky, deky, stany či polní kuchyně. Některé státní agentury však nekoordinovaly pomoc s ostatními: tak se stalo, že například z Prahy doputovaly krev, krevní plazma a obvazy v době, kdy bylo spíše třeba potravin.
Pomoc z Česka už našla uplatnění na transfuzní stanici. Stejně jako letadlo, které je do arménského Jerevanu přivezlo - to se do Prahy vrátilo s Čechy, kteří si nepřáli zůstat na Kavkaze.
Do Gruzie včera v noci s humanitární pomocí přiletěly i dva dopravní letouny C-17 americké armády. "Jsou tady, díky bohu," sdělovala nám nadšeně majitelka novinářského baru. Nejen ona přistání strojů v amerických barvách chápe jako symbolickou - a nejen humanitární - podporu ze strany USA.
Mapu zvětšíte kliknutím. Zdroj: Mapy © Google
Podobně si mnozí obyvatelé Kavkazu vykládají fakt, že do gruzínského přístavu Poti míří s humanitární pomocí americké lodě. Právě Poti včera bombardovali a posléze obsadili ruští vojáci. Lze jen těžko předpokládat, že Američané předají balíky s humanitární pomocí ruským jednotkám, pokud vůbec přistanou.
Poti je veledůležité ze strategického hlediska: zůstalo fakticky posledním velkým přístavem, který Gruzii po odtržení přímořské Abcházie zbyl.
"Putin je zločinec"
Také proto je pro gruzínskou vládu důležité, aby fungovalo tbiliské letiště, donedávna ruskými jednotkami pravidelně bombardované. "Už jsme vyložili tři desítky letadel a dvě stě tun nákladu," říká s hrdostí zástupce šéfa dopravního terminálu Zaal Mikava. Na ploše se vystřídaly stroje z Francie, Lotyšska, Řecka, Ukrajiny či USA.
Mimochodem, se Zaalem i většinou dalších Gruzínců jsme mluvili ruštinou, komunikačním jazykem bývalého Sovětského svazu. Jedinkrát jsme neslyšeli urážky ruštiny či lidí, kteří jí hovoří jako mateřštinou.
"Putin je zločinec, ruští novináři lžou, ale obyčejní Rusové? Ti jsou na tom stejně jako my: mají špatné politiky," řekla mi jedna z demonstrantek, která v úterý přišla před tbiliský parlament podpořit gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho.
