U počítače pracuje Ježek po večerech, často do půlnoci. Předtím se věnuje dceři Lucii, rodině. A přes den, obvykle dvoufázově, jezdí na divoké vodě. "Zatím to jde. Až to nepůjde, nechám toho."
O vyhlášeném flegmatikovi se traduje: pokud je vytížený, pádluje nejlíp. "Práce mě odvádí od myšlenek na závod. Jsem pak víc v klidu, když mám starosti jinde."
Příklad? Předloňské mistrovství světa v Praze. V organizačním výboru byl šéfem přes informatiku – a jen tak mimochodem si do peřejí odskočil pro bronzovou medaili.
"Jéža teď pádluje pro radost. Má práci, má rodinu – a ta voda je navrch. Možná proto mu to najednou tak jde," říká jeho přítelkyně Alena Mašková. Jedině on dokázal nyní vyhrát všechny čtyři olympijské kvalifikace českých vodních slalomářů.
Soupeřům ujížděl o 6 i víc vteřin, na hry se nominoval v předstihu. "Škoda," vtipkoval. "Mám totiž radost, když je kvalifikace napínavá až do konce. Baví mě pozorovat ostatní, jak jsou nervózní."
Na olympiádu se v 31 letech probil poprvé v životě. "Na starý kolena, co? Teď už mám všechno, konečně můžu skončit," směje se. "I když do čtyřicítky je času dost."
Nikdy nepatřil k svalnatým vodákům jako třeba Ondřej Štěpánek. Zato platí za kouzelníka s pádlem, vytříbeného technika. "Na svaly bych ostatní určitě neporazil," sám uznává. "Snažím se tedy využit sílu vody, abych je potřeboval minimálně."
Bude v Pekingu českým žolíkem, hráčem ve stylu vabank. Není největším favoritem. Ale je typem slalomáře, který umí porazit všechny. Jako loni při Světovém poháru v Praze.
Má formu. Zkušenosti. Pohodu. Čeká na něj však ďábelsky obtížný olympijský kanál. Loni si ho v Pekingu otestoval. "Těžší závodní vodu na světě neznám," líčí.
"Bude to, jak říkají motocykloví jezdci: věnec, nebo kotrmelec. Musíte to naklopit na nejvyšší míru – a ono vám to nakonec nejspíš ulítne a padnete.
Komu to neulítne, ten vyhraje."
