Vše začalo exportem Jaw do Indie po druhé světové válce, který byl realizován mimo jiné prostřednictvím rodinné firmy Irani z Bombaje.
Indická vláda však v polovině padesátých let chtěla podpořit domácí výrobu, a tak dovoz některých výrobků včetně motocyklů zakázala.
Rodina Irani se tedy rozhodla zavést v Indii licenční výrobu některé ze světových značek. Zástupci rodiny kvůli tomu osobně projeli všechny tehdejší motocyklové velmoci: USA, nahoru se deroucí Japonsko, Itálii, Spojené království, Německo i Československo.
Jako ideální byla vybrána právě Jawa, a tak roku 1966 společnost Ideal Jawa India Limited rozjela licenční výrobu nejprve jawáckých dvěstěpadesátek.
Licence vypršela v roce 1968. Indové však pokračovali ve výrobě dál, pod značkou YEZDI – název je údajně odovozován od zvolání českého mechanika, který pomáhal kompletovat první exempláře: "Jezdí!“
Ročně se průměrně vyrábělo 30 000 Jaw/Yezdi. Jak dobře si indická fabrika vedla, dokazuje fakt, že značka přežila tvrdý nápor japonských výrobců během šedesátých a sedmdesátých let – na rozdíl od mnoha tradičních evropských (na samotnou týneckou Jawu dopadla tato realita sice díky skleníku jménem RVHP se zpožděním, ale stejně tvrdě a v našlapané konkurenci si hledá své místo dodnes).
Nakonec však došlo i na indické Jawy – výroba byla ukončena roku 1998 kvůli problémům s emisemi dvoutaktních motorů a celkovou zastaralost.
Indické Jawy/Yezdi si získaly oblibu zejména pro svou nenáročnost, příznivou cenu a konstrukční jednoduchost, která se odráží i v jednoduché údržbě.
Však také značka Yezdi na tom postavila svůj stejně jednoduchý marketing, jehož základem byl slogan "The Forever Bike Forever Value“ – česky třeba "Věčná motorka svou hodnotu nikdy neztratí.“
V dobách největší slávy čítal výrobní sortiment dvou továren, ležících na jihu indického poloostrova nedaleko Bangalore (někdy také Bengalúr) slušnou paletu modelů: od 50/60 ccm mopedu Yezdi Colt a licenčního Pionýra, přes 175tky a 250tky až po modely s 350 ccm.
K nejpopulárnějším typům patřily dvěstěpadesátky Roadking, vycházející ze stroje, na kterém závodil vicemistr světa v motokrosu Jaroslav Falta, a dále typ Yezdi 250 Classic.
Ve své době se také s úspěchem zúčastňovaly indických rally závodů, kde mají na kontě několik vítězství.
K jejich soupeřům patřily vedle nastupujících japonských značek také Royal Enfieldy s podobným příběhem a s prozatím šťastnějším koncem, neboť jsou vyráběny dodnes…
Indie však není jedinou asijskou destinací, kde si Jawy získaly věhlas. Dodnes je asi nejpopulárnější značkou na tureckém venkově. Ve střední Anatolii dokonce existuje továrna, vyrábějící již na staré Jawy náhradní díly, které se pro změnu dnes dovážejí k nám.
A samozřejmě Čína. Znovuzahájení výroby new Pionýra ve spolupráci s českým partnerem je celkem známé – ale v Číně se dodnes vyrábí relativně věrná kopie Jawy 250 typ 353.
Značka Xingfu ze Šanghaje vedle základního modelu produkuje také verzi s kapotáží. Potenciál pekelných ďábelských čínských inženýrů dokazuje verze Sport, s výkonem vyšponovaným na 22 koní.
Původní jednoválec z modelu Pérák z padesátých let jich měl přitom 14…
