Jen místní blázen, který běhá mezi zaparkovanými auty a fouká na píšťalku, ruší klid.
Je to místo nářků a slz. Kolem dokola. Na stěnách jsou stovky a tisíce nápisů.
"Puerta tu corazón siempre latirá enel Rámon Sánchez Pizjuán."
Puerto, tvoje srdce bude navždy tlouct na stadionu Sáncheze Pizjuána.
"Puerta, fuiste una estrellay una gran persona donde ki era k estes lo seguiras."
Puerto, byl jsi hvězda a velká osobnost. Ať už jsi kdekoli, pořád jí jsi.
"Hasta siempre Campeón."
Ne sbohem, ale na shledanou.
"Aunq digan k as muerto, yo sé yes mentira."
Ať si říkají, že jsi umřel, já vím, že je to lež.
Ne, není to lež. Záložník Antonio Puerta, miláček Sevilly, právě tady 25. srpna zkolaboval. V pokutovém území se po 35 minutách utkání proti Getafe zastavil, sesunul ruce na kolena a padl na záda. Měl srdeční záchvat. Ještě se zvedl a sám došel do kabin. Tam zkolaboval znovu.
Už se neprobral.
Po třech dnech v nemocnici Virgen del Rocio zemřel.
Bylo mu dvaadvacet, trpěl degenerativní vadou pravé srdeční komory a snoubenka Mar byla v sedmém měsíci těhotenství. Když ho pohřbívali, přišlo se s ním rozloučit třicet tisíc fanoušků.
U brány číslo 16 je neustále rušno. Snad hříčkou osudu se brána řekne španělsky puerta.
Číslo 16 žije, ale Puerta zemřel.
Včera večer se jeho památce poklonila i Slavia. Těsně před výkopem zápasu Ligy mistrů došel kapitán Stanislav Vlček do rohu stadionu a položil tam kytici. Sama Slavia s tím nápadem přišla.
"Byla to smutná chvíle, ale musel jsem se od toho oprostit. Život jde dál. Hraje se přece Liga mistrů," říkal Vlček.
A stadion věrně zpíval: "Puerta amigo, Sevilla esta contigo."
Puerto, příteli, Sevilla je s tebou.
 Antonio Puerta, španělský fotbalista FC Sevilla, zemřel v nemocnici tři dny poté, co zkolaboval během zápasu s Getafe. |
