Do Turína míří 32letá lyžařka – mistryně světa, na šestou olympiádu. Bojovat o první zlato. Její cesta začíná dnes na Světovém poháru v norském Beitestölenu.
Ale ptát se teď na formu je docela předčasné, že?
Já ji testovala v plné zátěži až o víkendu na kolečkových lyžích na Šumavě. A bylo to docela o život, protože kolečka mají špatný vzorek a na namrzlé silnici jsem lítala jako na bruslích. Na sněhu jsem lyžovala jen na ledovci a tam můžete zabrat maximálně na dvě třetiny.
Znervózňuje vás to?
Ale ne, jsem v pohodě. Soupeři to měli podobné. Některé holky, Italky nebo Norky, jezdily taky na ledovci, jiné – třeba Finky, Rusky, nebo Němky – na severu.
Tam se zbytky sněhu přece jen našly, i když ho v jámách zakrytých kůrou ze stromů skladovali od loňska a trenéři s lopatami si při oteplení docela zamakali.
Ze skandinávských kempů na tom budou možná líp fyzicky, ale rozhodně ne psychicky. Bydlet někde ve srubech na konci světa, týdny brousit malé kolečko v místech, kde se brzy stmívá, to vám nepřidá. My bydleli pod Dachsteinem aspoň v civilizaci, pár kilometrů autem do obchodů a do bazénu.
Zase máte víc dní ve výšce 2700 metrů nad mořem. To se počítá, ne?
Pro olympiádu, která bude zhruba v 1900 metrech, určitě. Ale na Dachsteinu se jezdí roviny, scházejí tam členitější profily.
S počasím bývají potíže rok co rok, přitom kalendář se posouvá stále blíž k podzimu. Proč?
Když jsem v devatenácti vyhrála první svěťák, začínali jsme až v půli prosince. Je to tlak firem, které chtějí ukázat nové zboží před Vánocemi.
Jste raději, že se začíná olympijskou tratí, klasickou desítkou?
Moc to neřeším. Kouknu na rozpis a jedu. Klasiku můžu taky vyhrát, ale víc mi při ní vadí špatné podmínky.
Loni jste naskočila do Světového poháru také bez závodního testu a skončila v úvodní desítce pátá. Týden nato jste vyhrála v Kuusamu.
Neberu to tragicky. Jasně, chci na bednu. Ale nevím, co se mnou udělá, až pojedu víc než tři kilometry rychle. Jsem klidná, bude to jen epizoda před olympiádou. A za týden v Kuusamu budu určitě v lepším tempu.
Do štafety nastoupíte?
Nejspíš ano. Domluvili jsme se do olympiády na jednom startu, pojedu tady v Beitu.
Na severu bývá zima, těšíte se?
Vidíte, a já ani nemám rukavice (úsměv). Nedohodla jsem se s jednou firmou a musela jsem hledat jinde. Ale snad mi v nejhorším někdo půjčí, ne? A nepříjemné to bývá až v Kuusamu. Zatím jsem jezdila na ledovci v lázeňském počasí, samé sluníčko, jen jednou jsem si brala pod kombinézu teplé prádlo.
Ani lyže ještě nebudou vyladěné?
Standa (trenér Frühauf) mi bere dvoje práskačky. Ostatní přiveze Ulf (osobní švédský servisman Olsson), má prý asi čtyřicet párů. Bude mít honičku to všechno otestovat. Vybral je v květnu v Norsku a od té doby se s nimi nedostal na sníh. Klasické lyže moc chválil. Ale důležité budou stejně moje motory (úsměv).
Bude s vámi opět kočovat i dcerka Lucie? Už jsou jí dva roky.
Teď přiletí o den později a v úterý se vrátí domů. Finsko je na cestování divočina. V prosinci pojede s námi na vysokohorskou přípravu. V lednu chci jezdit na závody po Evropě na otočku. A do Itálie na předolympijský kemp už zase vyrazí s námi.
Kdy pořídíte vánoční dárky?
To nevím, to bude horší. Ježíšek přijde asi jen pro Lucku. Ale v našem šumavském penzionu už jsem aspoň rozdala úkoly, co kdo upeče. Chceme si udělat pohodu, byla bych radši, kdyby dům nepraskal ve švech.
Ještě předtím stihnete slavnostní vyhlášení Sportovce roku. Můžete vyhrát?
Nezáleží přece na mně. Jardovi Jágrovi to tam padá, soupeři jsou silní.
Máte nové stříbrné náušnice se dvěma srdíčky – dostala jste je pro štěstí, aby vám přinesly olympijské zlato?
Ne, vybrala jsem si je sama už na jaře. Líbí se mi. Snad nebude minus dvacet, aby mi nepřimrzly k uším.
