Kdy jste uvěřila, že jste závod na 10 km volnu technikou vyhrála?
Chvilku po tom, jak jsem projela cílem. Hned, jak to na tabuli bliklo.
V cíli jste si lehla na záda. Jaké byly první pocity?
To jsou neopakovatelné momenty, člověk si je musí držet hodně dlouho, navždycky. Nejkrásnější jsou pocity, když se to člověk dozví, těch prvních pár vteřin, než to vstřebá. Kvůli tomu to člověk dělá.
Byly tam i slzy?
Jo. Ale bulet budu hlavně na vyhlášení. To je jasné.
A jak se teď cítíte?
Neskutečně šťastná. Konečně mi už nebudete pořád připomínat, že jsem nikdy nic nevyhrála. Mám poprvé zlato. Ale dobře vím, že život půjde dál. Zítra půjdu zase na trénink, čekají mě další závody. Teď jsem si splnila svůj velký sen, ale příště jedu zase od nuly.
|
Blahopřejný telegram Václava Klause |
| Vážená a milá Kateřino, jsem nadšen ze zprávy o Vašem vítězství na mistrovství světa. Zpráva mě zastihla v dalekém Jordánsku a jsem rád, že Vám mohu gratulovat k zisku dalšího cenného kovu. Srdečně Vám blahopřeji, přeji Vám mnoho dalších úspěchů a děkuji za skvělou reprezentaci České republiky. |
Ruska Julia Čepalovová se v cíli rozbrečela, když si uvědomila, že jste ji zdolala o 1,2 sekundy. Všimla jste si to?
Ne. Prohrát o takový kousek, to se běžně stává, je to trošku o smůle. Ale ona už nějakou zlatou medaili má a možná ještě bude mít.
Co znamenají na desetikilometrové trati 1,2 vteřiny?
Nedokážu to odhadnout. Kdybychom jely těsně vedle sebe, byly by to dva tři čtyři metry. Ale prohrává nebo vyhrává se o míň.
Co tohle vítězství pro vás znamená?
Je to nejhezčí den mojí sportovní kariéry, životní vítězství. Tenhle závod a moje dcera... Ale Lucka je pro mě důležitější než lyžování. Mám kolem sebe skvělý tým lidí, kteří mě dělají silnější.
Podmínky vám přály. Na rozdíl od předešlých dnů nesněžilo a vyšlo slunce...
Člověk má hned lepší náladu, jak vysvitne sluníčko, než když pořád chumelí. Ale trošku jsem znejistěla, když jsem přišla k servismanům do buněk a viděla ten chaos. Standa (trenér Frühauf, pozn. red.) volal: všechno je jinak. Přemazávalo se jako blázen.
Kdo měl poslední slovo při volbě lyží, švédský servisman Ulf Olsson, nebo vy?
Dlouho jsem byla nerozhodná. Zůstaly dva páry, vybrala jsem ty starší z loňského roku, na kterých jsem vyhrála v listopadu v Kuusamu.
Říkala jste, že před startem nebudete myslet na nemoc, která vám nerušila závěrečnou přípravu. Povedlo se?
Byla ve mně nejistota. Kdybych poslední dva tři týdny trénovala bez jakýchkoli problémů, šla bych na start klidnější. Řekla bych si: víc jsem udělat nemohla, dělala jsem co jsem mohla nejlíp. Teď tam nejistota byla, i sám Standa říkal, že jsem vypadala dobře silově, ale asi si sám nebyl jistý, jak na tom budu vytrvalostně. Měli jsme minimum času na nějaký kvalitní rychlé tréninky. Stihli jsme spíš míň než víc. Potvrdilo se mi však, že základ, který má člověk z léta, se neztratí. Lehký jsem to ale v přípravě neměla.
Jak se vám jelo?
Těžce, hodně těžce. Nebyl to závod, který si člověk užije, protože cítí fazonu. Bylo to tvrdě odpracovaný, od začátku do konce. Možná jsem měla i trošku štěstí, konečně jsem si ho vybrala. Dřív ho měli jiní. Ale nikdo nevyhraje náhodou.
Trenér se obával, abyste vydržela. Rozdíly byly minimální. Kdy vám bylo nejhůř?
Ve stoupání ve druhém okruhu, někde kolem sedmého kilometru. Vyjeli jsme do lesa a pak se stoupalo ještě po louce. Bylo to strašný, měla jsem nohy jak špalky. Člověk si nemůže být jistý ničím, tři vteřiny nic neřeší ani dvěstě metrů před cílem. Ale asi někde nahoře je spravedlnost, že se mi vrátilo štěstí, které jsem v minulosti neměla. Říkala jsem si, že před pár lety jsem si to zasloužila vyhrát víc než teď. Víc jsem trénovala, věnovala jsem tomu sportu podstatně víc než teď. Teď jsem trochu rozptýlenější, mám Lucku, barák.
Vnímala jste pokyny trenéra Frühaufa, který stál u trati?
Vím, že stál nad sjezdem do cíle. Křičel na mě, ale neslyšela jsem ho. Až když jsem ho viděla, jak v závěru vyvádí, zdálo se mi, že to vypadá dobře. Věděla jsem, že se může rozhodnout až v cílové rovince, vůbec jsem si nebyla jistá. Navíc jsem už tady byla fakt dost „kožená“. Ale v hlavě se mi to odehrávalo podobně jako v Novém Městě, kde jsem vyhrála před měsícem. Musíš to zkusit!
Zvolila jste taktiku s pomalejším začátkem.
Snažila jsem se jet relativně rozumně, zdálo se mi na startu, že všechny přede mnou napálily jako o život. To na této trati nerozhodovalo. Ztráta musela být rozumná, síly ubývaly postupně pořád. Když jsem vjížděla do druhého kola a představila si to šílené stoupání, tak mi nebylo dobře.
V Oberstdorfu jste zatím bez dcery Lucie.
Byla bych nejradši, kdyby teď byla dnes na vyhlášení. Jenže přijede až v sobotu po závodě.
V sobotu vás čeká skiatlon, vaše další parádní disciplína. Dáte se dohromady?
Budu se snažit. A když ne, už to nevadí. Teď vůbec nevím, jak se na to budu moct soustředit.
