Kdyby soupeři přijeli v ideální formě, asi by to tak dopadlo, že?
Jenže hned po stovce mi bylo jasné, že jsme na tom všichni stejně blbě.
Čím jste se motivoval?
Chtěl jsem ostatním ukázat: Porazím vás, když mám i nemám formu. To je psychologická zbraň.
Zastrašoval jste je do budoucna?
Snad. A sám sobě jsem si dokazoval, co ve mně je.
Už po výšce jste vedl. To bylo nezvyklé.
Na Karpova jsem měl v tu chvíli nahráno. A Clay skočil jen 186 centimetrů. Říkal jsem si: A je to hotový, jsem vítěz.
Příliš brzy. Co se stalo v úvodu druhého dne?
Na překážkách mi to zoufale neběželo. Asi se projevila ta pitomá střevní chřipka z minulého týdne, kdy jsem zvracel a nespal. Navíc mě pak v disku zradilo počasí.
Proč právě v disku?
Před mým druhým pokusem začalo lejt. Ostatní hodili daleko v první sérii, já se chtěl zlepšit, ale nešlo to, kruh děsně klouzal. Karpov při třetím pokusu dokonce padnul na zem. Po disku jsem si myslel: Bohužel, tentokrát nevyhraju.
Až takový pesimista?
Byl jsem přesvědčený, že závod je v háji.
Zbytečně. Po tyči a oštěpu se pořadí zase otočilo.
Hlavně v tyči jsem zabojoval. Přitom jsem si do Talence přivezl ty nejměkčí tyče, takové jsem neměl ani v Aténách. Přes 502 jsem skočil pěkně, málem jsem zvládl i 512.
Závěrečná patnáctistovka už byla taktická?
Nejlehčí v mém životě. Clay ani Karpov nedotírali. Klidně bych mohl běžet ještě jedno kolo.
Jak teď vítězství oslavíte?
Není ostuda zapíjet 8200 bodů?
Tak slavte celou sezonu.
To jo. Od halového světa přes Götzis a olympiádu až sem. V úterý jedeme na dovolenou, tam nějaká lahvinka padne. A potom mám narozeniny. Ty budou big! (anglický výraz pro velký - pozn. red.)
Ještě předtím vás přijme ministr obrany.
Asi mě povýší na majora.
To zní zklamaně.
(směje se) Já chtěl podplukovníka.
Snad za rok. Až získáte poslední chybějící titul: venkovního mistra světa.
Ten se stal mým cílem číslo jedna. Budu mít minimálně dva pokusy, v letech 2005 a 2007. Stačí, když vyjde jeden z nich.
