Rozhodl se v pondělí, po posledním tyčkařském tréninku. Trenér Boleslav Patera ho řádně proháněl.
„Zpočátku to sice moc nevypadalo, jenže jsem přece tvrdej chlap. Na trénink mě přijela podpořit manželka, takže jsem před ní nemohl vyměknout,“ povídal. „Potřeboval jsem si vyzkoušet zátěž dva dny po sobě jako při desetiboji.“
Doma zkoušel na závěr přípravy výšku a tyčku, obě disciplíny náročné na achillovku. Dnes si v Aténách půjde vyměřit rozběh na dálku.
„Musel jsem ho kvůli noze změnit. Odraz musí být kontrolovanější,“ říká trojnásobný mistr světa.
Kvůli potížím vynechal halové mistrovství světa, radši se připravoval v Jižní Africe. Pak si liboval, že omládl, a zdálo se, že po měsících problémů má znovu formu šampiona.
Jenže achillovka ho trápí dál. „Rozhodně jsem si nepředstavoval, že na olympiádu pojedu v takovém stavu. Celou přípravu to vypadalo, že to bude jiné. Ale musím pracovat s tím, co je,“ říká dvaatřicetiletý atlet.
„Smířil jsem se s tím, že to nebude závod lážo plážo.“ Stejně jako oštěpař Jan Železný se chystá svěřit do péče fyzioterapeuta Pavla Koláře. „Doufám, že ten závod s námi projde. Honza snad ty dva dny přežije.“
Od nejmladší dcery dostal na cestu pusu, s dvojčaty se rozloučil aspoň po telefonu. Pro štěstí dostal rybí šupinu, vzal si střep z rozbité misky.
Nežene se za velkým výkonem, to mu zdraví nedovolí. „Mám ambice dozávodit. Neudělat osm tisíc bodů, to bych byl těžce neuspokojenej. Do 8200 bych byl nespokojený. Pak už bych to kousal.“
Jako sportovec jede na svou poslední olympiádu. Proto se rozhodl do Atén odjet. „Poslechl jsem spoustu lidí a nikdo mi neřekl, abych nejezdil,“ říká Dvořák. „Určitě přežiju, když mi někdo bude vyčítat, že jsem tam jel. Ale těžko bych se srovnával s tím, že bych si vyčítal, že jsem tam nejel.“
