Píše se rok 2039, San Francisco. Z důvodu radioaktivních paprsků postapokalyptického slunce vystřídal den noc a noc vystřídala den. A právě pod rouškou stínů se do ulic vydává lovec. Lovec důkazů a stop vedoucích k těm nejprotřelejším zločincům světa, který, ač zachrání osud minimálně jedné normované zeměkoule, vždy skončí ve své zaplivané kanceláři s ještě zaplivanějším baloňákem na sobě. I tak by se dal charakterizovat jeden z nejslavnějších detektivů počítačové zábavy. Již v roce 1989 jsme měli tu možnost zakusit cynický humor Texe Murphyho, který nezaměnitelně ztvárnil typického smolaře, jenž nemá štěstí ani ve hře ani v lásce, ale který shodou mnoha šťastných (pro nás) i nešťastných (pro něj) náhod dospěje k tajemstvím, o nichž se nikomu ani nesnilo.
První adventura v pořadí, která zachytila svět budoucnosti z té temnější stránky, se nazývala Mean Streets. Zanedlouho spatřila světlo světa již klasická point&click adventura Martian Memorandum. Následovala delší odmlka, ale s nástupem CD médií vyšel Acces do světa s rovnou čtyř cédéčkovým Under a Killing Moon, který se i přes neúnosnou hardwarovou náročnost (v té době) stal ihned hitem. Od této chvíle bylo jasné, že se rodí další legenda. Pokračování s názvem Pandora Directive očekávala většina hráčů s dětinským nadšením. Aby také ne, když Pandora po svém vydání rozmetala silou atomové bomby i takové pecky, jako Normality nebo pochmurnou Azrael´s Tear. Závěrečný díl ovšem Accesu příliš nevyšel. Ne že by nebyl opět skvělý, ale svou DVD verzí a hardwarovými nároky mílovými kroky předběhl dobu. Přibližme si však každý díl zvlášť a podrobněji.
Mean Streets & Martian Memorandum - zlaté časy adventur
V dřevních dobách, kdy si obyčejný hráč pod pojmem multiplayer představil maximálně druh švédské soulože, vznikl první díl série, o které zatím nikdo nevěděl, jakou díru do světa udělá. Acces software vytvořil jako svou prvotinu zajímavý mix klasické adventury, plošinovky, vznášedlového simulátoru a simulátoru faxování :-). Samozřejmě poslední tři jmenované žánry jenom dotvářeli atmosféru, ale i tak se jednalo o kvalitně zpracované prvky. Svým vznášedlem jste se tak přemísťovali mezi lokacemi (i když to bylo většinou zajištěno pouze autopilotem) a pokud Tex nebyl někde vítán, briskně se obrazovka přepnula do bočního pohledu ála většina plošinovek. Zajímavým prvkem bylo ruční zadávání jmen, na které jste se chtěli zeptat NPC, takže bez papíru a tužky se člověk neobešel.
Případ Mean Streets začal vyšetřováním údajné sebevraždy doktora Carla Linskyho, jehož dcera se později stane Texovou družkou. Netřeba dodávat, že sebevražda byla opravdu pouze údajná a všechny 
indicie začnou pomalu směřovat k jedinému člověku, J. Saint Gideonu.
Zato Martian Memorandum vyprávěl příběh vskutku epický. Vše začalo opět nenápadně příchodem muže jménem Marshall Alexander, který žádal vyšetření únosu jeho dcery Alexis. Tex se vydává až na Mars, aby zjistil, jaké nekalosti vlastně Alexandrova společnost Terreaform provádí a v jakémže je to Alexis ohrožení.
Tentokrát již Acces upustil od ovládání klávesnicí a přešel k pohodlnějšímu Lucas Artovskému point&click systému. Sice tak vynechal akční mezihry a létání v hovercraftu, ale vše vynahradil strhující atmosférou. Stejně jako v dalších pokračováních.
Under a Killing Moon & Pandora Directive – technologická revoluce
Under a Killing Moon znamenal zlom v oblasti interaktivní zábavy. Jak už bylo řečeno, rozprostírá se na čtyřech CD, což byl na rok 1994 nevídaný počet a měřit se s ním mohl jen kolosální Wing Commander 3. Výsledkem velkého množství dat byl první interaktivní film, u kterého se hratelnost vyšplhala až na nejvyšší stupínek pomyslné stupnice, narozdíl od jiných pokusů. Základním kamenem byl na svou dobu unikátní Virtual World engine, který dovoloval vymodelovat reálně vyhlížející svět do nejmenšího detailu. Díky tomu byl použit jen s nepatrnými úpravami i v dalších dvou pokračováních a možná i dnes by se mohl měřit s ostatními rivaly. Mohli (museli) jste tak nahlédnout do kterékoliv zásuvky jste chtěli, otevřít kteroukoliv skříňku a Tex navíc břitce po kliknutí okomentoval většinu objektů v jeho okolí.
Příběh se odvíjel okolo tajně budované orbitální základny nazvané Moon Child, která by ve své finální podobě mohla ohrozit existenci celé planety. Tex se však k případu tentokrát dostal (ostatně jako vždy) téměř nešťastnou náhodou, a tak přijal zdánlivě banální případ ve 
snaze přivydělat si nějaký ten bakšiš na letecký benzín do svého hovercraftu.
I přes přechod do 3D prostředí však zůstala zachována point&click složka. Herní interface byl rozdělen na část pohybovou, v níž jste mohli téměř bez zábran Texovým světem bloumat, a na část interaktivní, kdy se zmáčknutím mezerníku hra jaksi „zapauzovala“ a vy jste mohli provádět obvyklou adventurní činnost, jako sbírání a používání předmětů. A že bylo co sbírat! Inventář jste sice neměli neustále naditý padesáti nepotřebnými předměty, ale i tak se hráč občas neubránil proklínanému používání všeho na všechno. Ovšem díky přehlednému ovládání se i to smrsklo na několik jednoduchých kliků.
Věcí, která kdekomu vyrazila dech, byla úžasná kvalita hraných filmečků. Ne že by dnes někoho oslovovaly, ale uvědomme si, že v roce 1994 bylo video v počítači téměř neznámým pojmem. Sice až v Pandora Directive se objevilo množství herců zvučných jmen, nad všemi však exceloval jediný. Chris Jones, hlavní vedoucí celého projektu, coby Tex Murphy. Je neuvěřitelné, jak přesvědčivě dovedl Jones, coby amatér, ztvárnit smolařského detektiva. Postupem času se kvalita videí zlepšovala, až dosáhla vrcholu, ale o tom později.
Hlavním tahákem Texových adventur (obzvláště posledních tří) byly bezesporu puzzly. Jejich pravou kvalitu hráč vychutnal teprve na vyšším stupni obtížnosti (na nižším stupni byly k dispozici profláknuté hinty a cheaty, někdy byly dokonce vynechány i celé puzzly), kdy se vyřešení leckteré hádanky rovnalo turnaji lobotomického šimpanze s mistrem Kasparovovem. Důležité však je, že vše podléhalo přísné logice. Tedy až na pár výjimek. Vzpomínám si na oživování hybernované vědecké pracovnice, která ve většině případů vydržela prvních pět sekund resurekce a poté se nekompromisně odebrala do věčných lovišť. Museli jste přesně nastavovat hladiny adrenalinu, teploty, kyslíku a bůhvíčeho ještě, aby s vámi ctěná slečna nakonec ani nezašla na replikované kafe. Těžký to život detektiva. O otevírání trezoru s odmocňováním čísel uvedených náhodně na vizitce radši pomlčím :-).
Jak už bylo řečeno, po novátorském Under a Killing Moon přišla Pandora Directive, která byla mnohem delší, mnohem propracovanější a mnohem temnější. Právem si tak u nejednoho pařana získala titul nejlepší adventury všech dob. Na šesti plackách se pomalu rozplétal příběh roosevellského havarovaného kosmického korábu, příběh tajných služeb, které se povinně zajímají o mimozemskou technologii, i příběh Texovy nové lásky Chelsee. Unikátním prvkem byla mohutná nelinearita děje, korunovaná pěti rozdílnými konci. Řečeno s nadsázkou, hra reagovala na každou Texovu odpověď a podle jeho chování určovala další cestu. Hráč tak byl motivován k opakovanému hraní, což rozhodně nebývá u adventur zvykem. Důkazem toho je také fakt, že hra na vyšší obtížnost obsahovala mnohem více filmových sekvencí, než její slabší bratříček.
Tex Murphy: Overseer – opět revoluce, bohužel neúspěšná
Finálním dílem Accesu je bezesporu Overseer. Kvalitou příběhu opět sledoval šlépěje svých předchůdců (prakticky šlo o remake Mean Streets). Tex se opět ocitá v mládí, kdy za ním přichází jeho budoucí exmanželka Sylvia Linsky a zadává mu první případ. Hra opět používá Virtual World enginu, jenže tak modifikovaného, že vykreslování nestíhal ani ten nejnadupanější stroj oné doby. V krabici byla naštěstí kromě pěti cédéčkové verze ještě DVD verze, podporující 3D akceleraci (pouze s AGP kartami), s filmy v Mpeg2 kvalitě a podporou Dolby Digital zvuku. Jenže kdo měl v roce 1998 DVD mechaniku, AGP kartu a minimálně 266 MHz procesor?
Overseer se tak u většiny hráčů neprosadil, poněvadž CD verze se na většině strojích neuvěřitelně škubala a video bylo v nesrovnatelně horší kvalitě. Pokud si ale odmyslíme hardwarovou náročnost (která již dnes navíc není problémem), získáme opět strhující podívanou plnou zvratů, intrik a nově Texových nočních můr. Také není možné se nezmínit o hereckém esu Michaelu Yorkovi v roli padoucha J. Saint Gideona. Škoda jen, že dnes, kdy průměrný domácí stroj dovolí zahrání Overseera v plných detailech, není hra nikde k sehnání. Musíme se tak spolehnout na bazary a internetové aukce.
Tex Murphy byl, je a zůstane legendou vrytou do paměti mnoha hráčů a pokud si chcete nostalgicky zavzpomínat na časy, kdy hry ještě bývaly artiklem hodným obdivu, je tahle pentalogie tou nejlepší volbou. Jen se bojím, že časy starých adventur jsou nenávratně ztraceny a kousky jako Pandora Directive již nikdy nespatří světlo světa.
