V zásadě nelze říct, zda je výhodnější si koupit pračku prostřednictvím spotřebitelského úvěru od bankovní instituce nebo od některé ze splátkových společností. Každá varianta má svá pro a proti. Obecně platí, že pokud si chceme půjčit laciněji (porovnáváno kritériem nižší úrokové sazby), tak bychom měli zamířit do banky. Nižší úročení bankovního spotřebitelského úvěru je však vykoupeno z pohledu klienta poměrně nepříjemným prověřováním bonity. Kromě toho se v některých případech klient nevyhne nějaké formě zajištění zpravidla v podobě ručení třetí osobou. Nezřídka se také stane, že z pohledu banky noví klienti (ti, kteří nemají alespoň po dobu několika měsíců veden u banky běžný účet) na spotřebitelský úvěr nedosáhnou. Nutností pro získání úvěru bývají samozřejmě také pravidelné příjmy žadatele.
Na druhé straně splátkové společnosti nabídnou zájemci mnohem větší komfort. Při nižších hodnotách úvěrů vůbec neprověřují bonitu dlužníka, který zároveň může sepsat úvěrovou smlouvu přímo v obchodě. Získat spotřebitelský úvěr od splátkové společnosti tedy mohou kupříkladu ti, kteří nemají pravidelné příjmy a u banky by zcela určitě nepochodili. Rozdíly shrnuje následující tabulka.
Bankovní SÚ | Nebankovní SÚ | |
Úročení | nižší | vysoké |
Doba posouzení žádosti | někdy i týden | okamžitě |
Požadavky na zajištění | ano | ne |
Prověřování bonity | ano | pouze u vyšších částek |
Nutnost pravidelných příjmů | ano | ne |
Vedlejší poplatky | ano | ne |
Pohodlí spojené se spotřebitelským úvěrem je tedy vykoupeno jeho vyšší cenou vyjádřenou vyšším úročením v případě nebankovních institucí. Jinými slovy tedy v jednom ohledu je výhodnější bankovní a v jiném nebankovní spotřebitelský úvěr. Nechť tedy každý spotřebitel posoudí, zda je pro něj výhodnější úspora času či peněz.
Pro drtivou většinu spotřebitelů však zůstává nezodpovězena otázka o kolik bývá spotřebitelský úvěr u nebankovní instituce dražší než u banky. Zatímco banky spotřebiteli úrokovou sazbu oznámí, tak nebankovní instituce s touto veličinou ve smluvním vztahu s klientem nepracují. Ty se zatím omezují pouze na vypracování splátkového kalendáře, na jehož základě klient půjčku splácí. V tomto systému si však spotřebitel cenu peněz vyjádřenou úrokovou mírou spočítá jen těžko. Demonstrujme si toto tvrzení na konkrétním příkladu z praxe.
| Cena zboží za hotové | 10 000 Kč |
| Akontace (10 procent) | 1 000 Kč |
| Výše úvěru | 9 000 Kč |
| Doba splácení | 6 měsíců |
| Výše splátky | 1 709 Kč |
| Součet šesti splátek | 10 254 Kč |
| Celkem zaplaceno včetně akontace | 11 254 Kč |
Z pohledu věřitele vcelku slušně vyhlížející půjčka. Zvláště pokud použijeme mezi lidmi velmi oblíbený vzorec na výpočet úrokové sazby, který zní: (Součet splátek – výše úvěru)/ výše úvěru. V našem případě tedy (10 254 – 9 000) / 9 000 = 0,1393, tedy 13, 93 % je cena peněz vyjádřená úrokovou mírou. To však není správný výsledek, který se navíc od reality liší velmi výrazně. Správný výpočet roční úrokové sazby této půjčky je možný postupnou aproximací hodnoty úrokové sazby nejlépe použitím výpočetní techniky. Světe div se, ale tato půjčka je úročena roční úrokovou sazbou ve výši 46,31 procenta.
Veřejností používaný vzorec neselže pouze v jediném případě, který v případě spotřebitelských úvěrů nebývá využíván. Dává správný výsledek pouze v případě, že by si klient půjčil a půjčku splatil jednorázově za 12 měsíců od čerpání úvěru a to současnou úhradou jistiny i úroků. Půjčí-li si tedy někdo deset tisíc a za rok vrací jistinu a zároveň úrok ve výši jeden tisíc korun, pak si tedy půjčuje za deset procent a výše uvedený vzorec dává správný výpočet.
Naučit se tajům finanční matematiky nutným k posouzením nabídek spotřebitelských úvěrů na trhu by ovšem dnes bylo zbytečným luxusem, neboť klienti budou mít v zádech nový zákon o spotřebitelských úvěrech. Následující body obsahují z pohledu spotřebitele klíčové zásady, kterými se budou muset poskytovatelé půjček bez výjimky řídit.
- Čtvrtý paragraf tohoto zákona obsahuje ustanovení, že ve smlouvě musí být uvedena roční procentní sazba spotřebitelského úvěru. Dnes se běžně poskytují spotřebitelské úvěry bez udání úrokové sazby (viz příklad) nebo s uvedením měsíční či dokonce týdenní úrokové sazby.
- Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být uzavřena pouze písemně a jednotlivé splátky musí být detailně rozepsány co do počtu i časového rozvržení.
- Velmi důležité ustanovení obsahuje paragraf 11, který dává dlužníkovi možnost splatit spotřebitelský úvěr předčasně bez sankcí ze strany věřitele.
- Tento zákon se nevztahuje na úvěry nižší než pět tisíc a naopak vyšší než 800 tisíc.
Kdo vyhraje hru s otevřeným hledím?
Co se týče pomyslného souboje bank a splátkových společností, tak nelze očekávat nějakou výraznou změnu klientovi nabízených podmínek. Je jisté, že banky budou poskytovat fakticky levnější spotřebitelské úvěry. Mají k tomu také skvělé zdroje v podobě třemi procenty úročených depozit veřejnosti. To splátkové společnosti to mají se získáváním prostředků určených k poskytování půjček mnohem těžší a náklady na jejich získání jsou mnohdy až trojnásobně vyšší než u bank. Výhoda splátkových společností však vydrží v podobě pružnosti a rychlosti. Klientovi tedy zůstane možnost porovnání kladů a záporů obou systémů vylepšené o možnost přesného posouzení ceny peněz.
Přehled a konkrétní podmínky spotřebitelských úvěrů naleznete zde.
Výši splátek z úvěru si můžete spočítat na naší úvěrové kalkulačce.
Domníváte se, že nový zákon pošle splátkové společnosti do pekel nebo mají šanci obstát vůči bankovním produktům? Těšíme se na vaše názory.
 |
