Do Stavovského divadla ji na čtvrtek chystá režisér Jan Mikulášek s dramaturgyní Martou Ljubkovou. „Jsem moc ráda, že takový velký současný český autor dostane prostor v Národním,“ předesílá herečka Tereza Vilišová, která v novince hraje spolu s Davidem Prachařem, Johannou Tesařovou či třeba Lucií Juřičkovou. „Myslím, že máme všichni z inscenačního týmu radost, že u toho můžeme být. A také jsme se shodli, že by se kniha náramně hodila pro filmové zpracování,“ říká držitelka Thálie i Ceny Alfréda Radoka.
„Román je tak mnohovrstevnatý a bohatý, že když jsem jej dočetla, říkala jsem si, co si s ním počneme a jak jej dokážeme převést na jeviště,“ přiznává herečka. „Snažíme se všichni dodržet autorův jazyk, abychom si tam nic nepřidávali a opravdu zazněl a vyzněl Topol. Některé části textu jsou na naučení komplikované – kvůli skladbě věty, skládání slov za sebou je někdy opravdu rafinované,“ popisuje Vilišová.
Topola má jako spisovatele ráda. „Je to náročný autor. Přiznám se, že jsem si k němu cestu našla postupně,“ přiznává. „U Topola se mi potvrdilo,že se některé knihy musí číst v určitý čas,kdy se přesně protnou s určitou životní fází. Četla jsem dříve některé Topolovy knihy, ale nebyla jsem na ně trpělivá a nešlo mi se do nich úplně vnořit. Ke knize Noční práce jsem se ale dostala až nyní a naprosto mne pohltila. A není to tím, že bych se nastavila na to, že knize půjdu naproti, protože budeme v divadle její dramatizaci zkoušet, ale pro mě jde opravdu o strhující román, který se čte jedním dechem,“ zdůrazňuje herečka.
Sama hraje postavu maminky. „Román vypráví o dvou chlapcích, kteří tráví srpen 68 na vesnici v dědově rodném domě, kam je ‚uklidí‘ otec. I když je dramatizace zaměřena na čas, kdy už jsou chlapci bez rodičů, maminka má v knize přenádhernou a dojemnou temnou linku. Její postava v Kouzelné zemi funguje spíš v představách a vzpomínkách chlapců. Je zajímavé, jak dokáže dítě zpracovávat i některé temné vzpomínky na rodiče a jak a v co si je svou optikou přetaví,“ přibližuje Vilišová.
Události srpna 1968 jsou vzdáleny už půl století, pro dnešní herce může být těžké se do doby vcítit. „O historii se zajímám, tedy chci a snažím se, a shodou okolností jsem si zašla s maminkou do Veletržního paláce na výstavu fotografií Josefa Koudelky z šedesátého osmého. Bylo to pro mne tak silné, že jsem během výstavy brečela,“ popisuje herečka.
„Nepotřebovala jsem být pamětník, dýchl na mě pocit těch lidí a totální bezmoc a úzkost. Takže nemám pocit, že by to pro mne bylo cizí téma. Navíc následoval rozhovor s maminkou, která tu dobu zažila,“ pokračuje herečka a poukazuje, že Topolův román je dnes naopak aktuální velmi. „V různých náladách a hrozbách ve společnosti. Ale nechci být konkrétní, přála bych si, aby si to divák přelouskal sám a odnesl si svůj zážitek,“ přemýšlí.
Pro hostujícího režiséra Mikuláška je to po Spalovači mrtvol a Maryše už třetí režie na první scéně. „Kdo jiný by měl Topola dělat než Honza Mikulášek se svojí obrazovou fantazií,“ komentuje volbu režiséra Vilišová a poukazuje, že diváky, kteří knihu nečetli, by to nemělo odradit. „Děj není vždy úplně důležitý, ale na tom je založený, mám pocit, i Topolův román,“ říká herečka.
