Šestiletá holčička zemřela na dehydrataci poté, co ruské střely zasáhly její dům a zabily jí matku. V úterý to oznámily ukrajinské úřady. Bez vody, jídla, elektřiny, tepla a přístupu k okolnímu světu jsou v Mariupolu stovky tisíc lidí už celé dny. A ruská palba stále pokračuje.
Při náletu utrpěla zásah i dětská nemocnice a porodnice. Raněno a zabito bylo mnoho žen, oznámila policie. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj pak dodal, že pod troskami jsou uvězněné děti.
Mariupol. Direct strike of Russian troops at the maternity hospital. People, children are under the wreckage. Atrocity! How much longer will the world be an accomplice ignoring terror? Close the sky right now! Stop the killings! You have power but you seem to be losing humanity. https://t.co/FoaNdbKH5k
Ve městě nefunguje telefonní signál, mnozí lidé z ostatních částí Ukrajiny se tak se svými blízkými uvězněnými v obklíčeném městě nedokážou spojit. Nevědí, jestli ještě žijí. Jako třeba Iraida Džjubenková, která už přes týden čeká na zprávy o své snaše Olze.
Olga i se dvěma dětmi bydlí na východním okraji Mariupolu a na začátku ruské invaze se pokusila z města odjet. Nakonec se však rozhodla den dva počkat. Nádraží totiž bylo přeplněné a její syn zrovna onemocněl. Poslední vzkaz od Olgy si tchyně omylem smazala, když ho chtěla uprostřed noci otevřít. Od té doby žádný další nedostala. „Prosím, pomozte mi příbuzné najít,“ pláče.
Na Facebooku už podle agentury Reuters vznikla stránka určená mariupolským občanům a jejich příbuzným, podobnou skupinu pak Ukrajinci založili také na Telegramu. Přidalo se na 70 tisíc lidí. Navzájem si pomáhají i tak, že zveřejňují jakoukoliv kusou informaci, která může někoho na druhé straně Ukrajiny uklidnit, že je jejich milovaný naživu.
Oleg Maksimčuk tam hledá svého staršího bratra Viktora, který ve svých třiašedesáti letech žije sám ve vesnici nedaleko Mariupolu. Bratři spolu nemluvili od 26. února, kdy se Viktor musel uchýlit do krytu. „Bombardování začalo. Vidím i armádní letouny,“ řekl Olegovi naposledy.
Už další den byly telefonní linky přerušené. „Doufám, že je bratr naživu,“ říká Oleg. V totéž doufá i Victoria Zaburynová, jež má v Mariupolu šestasedmdesátiletou matku. Ještě před tím, než Rusové město obklíčili, ji nabádala, aby odjela. Matka jí však odvětila, že je venku klid.
 |
Když s ní dcera mluvila znovu, už se schovávala na chodbě, kam utekla poté, co její byt zasypaly trosky nedaleké školy. „Teď je docela ticho, asi se vrátím domů. Nedělej si starosti,“ řekla nakonec matka. Od té doby o ní Zaburynová neslyšela.
Odchod do bezpečí odmítl také strýc Olhy Uhaové, dvaaosmdesátiletý Anatolij Mulika. „Byl optimista a o útěku nechtěl ani slyšet,“ vzpomíná žena na poslední společný telefonát. Strýc se narodil za druhé světové války a v jihoukrajinském Mariupolu přečkal i chvíle, kdy Rusové obsadili Krym.
Rusové ostřelují 400 tisíc rukojmí v Mariupolu, zničili dětskou nemocnici |
„Zase přežiju. Nikdy se nevzdám,“ řekl ještě Olze, která se s ním pak zkoušela spojit druhý den, ale už se nedovolala. „Nechci myslet na nejhorší,“ říká. A jak náročné a doslova životu nebezpečné je pro mariupolské volat do zbytku světa, ukazuje příběh rodiny Korotkovových.
Vika Korotkovová se s manželem a mladší dcerou Sofií schovávají v krytu, zatímco jejich čtrnáctiletá Ksiuša je už od září v Izraeli. Aby jí rodiče mohli poslat krátkou a v tuto chvíli jedinou skutečně očekávanou zprávu „jsme naživu“, riskovali vlastní život a vyrazili k poslednímu místu, kde se ještě v Mariupolu dá chytit signál.
„Jeli jsme sem, abychom udělali jeden dva telefonáty a dali našim přátelům vědět, že žijeme. Telefon si nabíjíme v nastartovaném autě. Dokud ještě máme dost nafty. Až ta dojde, nebudeme mít už ani tuto možnost, jak se spojit se světem,“ cituje Korotkovovou list The Times of Israel. Tomu situaci popsala terénní pracovnice Alina Grjadčenková.
„Moje babička a teta jsou právě teď v Mariupolu, schovávají se v bunkru! Nevím, jestli jsou naživu nebo ne,“ píše na Twitteru jistá Violeta:
@NechePrince1 @JohnHmprpmphr @LittleMsPerfct @MrciaVargas20 You are dumb as hell right now and insensitive! My grandma and aunt are in Mariupol right now, hiding in a bunker! I don’t know if they dead or alive. Thousands are not able to leave ! They are held hostage!
Matka rodiny jí také řekla, že „žijí v totální izolaci, strachu, nebezpečí a bez jakékoliv naděje, že bude lépe“. „Jsme špinaví, všichni tu vypadají jako žebráci. Pro vodu chodíme do moře. Několik dní sněžilo, takže lidé sbírali sníh, aby získali trochu pitné vody. Obchody jsou prázdné, k jídlu tu není nic a celou dobu je zima,“ uvedla.
Válka na Ukrajině
Sledovat další díly na iDNES.tvStrategické město, které by Rusku pomohlo propojit okupovaný Krym se separatistickými republikami v Donbasu, je v obležení a pod náporem bomb už od samého začátku invaze. „Z Mariupolu jsou ruiny. Centrum města je pryč, nic tu nezbylo. Mariupol už neexistuje, je mrtvý,“ dodává Korotkovová.
Rusko sice slíbilo, že umožní otevření humanitárního koridoru, kterým by se lidé z Mariupolu dostali pryč, místo toho však na město dál útočí. Vojáci údajně střílí směrem k odjíždějícím civilním autům tak, aby je donutili k návratu, a bombardují zřízenou „bezpečnou“ cestu ven.
Podle ukrajinského ministra zahraničí Dmytra Kuleby drží Kreml v Mariupolu 400 tisíc rukojmích. „Blokuje humanitární pomoc a evakuaci. Nevybíravé ostřelování pokračuje. Téměř tři tisíce novorozených dětí nemají dost léků a jídla,“ napsal a vyzval svět, aby zastavil tuto „barbarskou válku“.
Zástupce mariupolského starosty Sergej Orlov pak varuje, že se na místě odehrává genocida. Cituje jej reportér listu The Guardian, podle nějž už bylo ve městě zabito 1 170 lidí a 47 z nich ve středu místní pohřbili do masového hrobu. Těla dalších zavražděných lidí dál leží tam, kde je Rusové zasáhli. „Je to tu jako ve středověku.“
Mariupol
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
