Přijde vám Evropa v této chvíli soudržná?
Jako nikdy. Ještě před týdnem tu bylo různé váhání na straně Německa nebo Itálie v tom, jaké sankce použít. Po jednání, která minulý týden proběhla v Bruselu, můžu říct, že takovou jednotu jsem nezažila. Jednotu v pomoci Ukrajině, v odsouzení Ruska a v hledání cesty k příměří.
Klín mezi státy může vrazit kandidátství Ukrajiny na členství v Evropské unii, ke které tento týden podal přihlášku prezident Zelenskyj. Jak vypadá standardní procedura přijetí země do EU?
Prvním krokem je udělení statusu kandidátské země, což je spíše symbolický akt. Na něj navazuje rozhodnutí o zahájení přístupových jednání, po kterém probíhají samotná vyjednávání o přistoupení k EU. Délka těchto vyjednávání je samozřejmě různě dlouhá a závisí na připravenosti daného státu. Nejrychlejší proces přistoupení mělo Finsko, který trval zhruba tři roky od podání formální žádosti, ale máme země jako Turecko, kde jednání trvají už přes třicet let. Udělení kandidátského statusu Ukrajině by za mě byl velmi silný politický vzkaz. Domnívám se, že je to něco, co Ukrajině v těchto těžkých časech dlužíme. Když jsme v Evropském parlamentu schvalovali usnesení o situaci na Ukrajině, byla zde pro udělení statusu široká podpora. Konečné rozhodnutí je teď na premiérech členských států.
Ukrajina by chtěla podstoupit jakýsi zrychlený proces přijetí. Existuje taková procedura v současné evropské legislativě?
Procesy přistoupení máme nastavené pro všechny stejně. Nelze jej pro někoho urychlit a pro někoho ne. Byla jsem u toho, když Česká republika přistupovala a vím, co to obnáší. Je třeba sladit právní řád, mít funkční tržní ekonomiku a stabilní instituce, které zaručí, že jde o zemi s vyspělou demokracií. Délka vyjednávání závisí na politické vůli jak na straně Unie, tak na straně Ukrajiny, ale nemůžeme říct, že plnění nějakých kritérií po kandidátském státu nebudeme požadovat. Jediné, co můžeme udělat, je vyslat jasný politický vzkaz, že Ukrajina do Evropy patří.
Jak se kritéria jako právní stát či stabilita institucí měří nebo posuzují v praxi?
V jednotlivých kapitolách se posuzuje, zda-li je legislativa země v souladu s Kodaňskými kritérii, které definují, jak má právní stát nebo tržní ekonomika vypadat. Jde o sladění legislativy země s tou unijní.
Dokázala byste zhodnotit kondici Ukrajiny v těchto kritériích? Jak se posunula za dobu od podepsání asociační dohody?
Za posledních sedm let se udělal velký kus práce. Povedlo se odstranit téměř všechny tarify a cla na zboží na obou stranách a také se zavedl bezvízový styk se zeměmi EU. Zároveň Evropská unie pomáhala Ukrajině formou různých dotací a půjček. Je nicméně jasné, že Ukrajina v současné době z mnoha důvodů rozhodně Kodaňská kritéria nesplňuje. O tom jsem se osobně přesvědčila, když jsem na Ukrajině byla. Zároveň jsem tam zaznamenala silnou poptávku po českých zkušenostech z doby našeho přistoupení. To znamená, že vůle tam jednoznačně je. Pokud se přístupový proces skutečně rozjede, bylo by skvělé, kdyby v něm Ukrajině pomohli i naši experti.
Asociační dohoda řeší pouze ekonomické otázky?
Dohoda je především o ekonomickém a politickém přibližování k EU. Je dobré připomenout, že Asociační dohoda je výsledkem politiky přibližování se zeměmi východní Evropy v rámci projektu Východního partnerství, které odstartovalo za prvního českého předsednictví EU. Je symbolické, že právě při našem druhém předsednictví je šance posunout celý proces dále.
Vadila by přijetí Ukrajiny do Unie nevyřešená uzemní integrita v regionech Luhansku a Donbasu a také na poloostrovu Krym?
Podmínkou přijetí jakékoliv země do EU je, že má vyřešené územní spory se svými sousedy. V kontextu Ukrajiny tento požadavek vyvolává řadu otázek, protože nyní samozřejmě nevíme, jak se situace na Ukrajině vyvine. Nevíme, zda-li budou vyjasněny územní spory související s ruskou okupací.
Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov uvedl, že by ukrajinské členství v EU nemuselo vadit, jelikož nejde o vojenský pakt. Nutno říct, že si to odporuje s aktuálními podmínkami Ruska v otázce příměří. Jak by se EU musela nutně chovat, pokud by byl její stálý člen ve válce s Ruskem?
Válka na Ukrajině jde ruku v ruce s územními spory, jejichž vyřešení je podmínkou členství. Původní myšlenka evropského projektu byla, aby mezi státy Evropy nevznikla válka a to skrze ekonomickou spolupráci. Přestože je projekt Evropské unie hlavně ekonomický, po Lisabonské smlouvě platí, že je-li jeden stát vojensky napaden, ostatní mu musí poskytnout pomoc a podporu všemi prostředky. Po teroristických útocích v Paříži v roce 2015 tuto doložku využila například Francie, která požádala ostatní evropské státy o pomoc v boji proti islámskému státu. Nicméně nezavazuje nás to k nějaké automatické vojenské reakci, jak tomu je u Severoatlantické smlouvy. Pořad tedy platí, že garantem bezpečnosti a míru v Evropě zůstává NATO.
Ono je těžké udržet mír v Evropě, pokud Evropská unie sousedí s agresorem. Roky se mluví o založení společné evropské armády. Za předpokladu, že by členství Ukrajiny v EU bylo možné, je idea společné obrany stále na stole?
Situace na Ukrajině určitě posílí debaty o společné obraně EU. Nebude to ze dne na den, ale postup v této oblasti to uspíší. Vidíme, že i jednotlivé státy jasně deklarují, že budou vydávat více peněz na obranu než dosud. Rovněž se vede debata o společných vojenských misích, které bychom nasazovali v zahraničí. Bude dobře, když se nám podaří upevnit ten evropský pilíř NATO, ale podle mě by něco jako samostatný evropský obranný celek nebo “evropské NATO” vznikat nemělo.
OTÁZKY A ODPOVĚDI: Jak je to s Ukrajinou a jejím případným vstupem do Unie |
Jsou ty překážky politické nebo legislativní? Pokud vím, tak lisabonská smlouva umožňuje udělit různé pravomoce Unii bez změny primárního práva, tedy bez ratifikace nějaké nové revizní smlouvy jako je Maastricht. Dalo by se využít této procedury ve chvíli, kdy čelíme takové vojenské hrozbě, jakou je Rusko?
Platné smlouvy nám dávají možnost využít tzv. posílené spolupráce, která dovoluje skupině minimálně 9 zemí budovat společné projekty třeba v oblasti obrany, kde od roku 2017 běží celá řada projektů v rámci Stálé strukturované spolupráce PESCO.
Měla by se rozšířit působnost Evropské obranné agentury?
V době francouzského předsednictví nás čeká velká debata o tom, co může Evropa dělat víc v obranné politice. Bude potom i na České republice, jaké konkrétní návrhy dá na stůl během svého předsednictví. Ptát se, zda se bude posilovat obrana skrze tuto agenturu nebo jinou cestou, je v tuto chvíli předčasné.
Když jsme narazili na to české předsednictví, jeho priority se asi budou měnit, správně?
Ano, to předpokládám, protože teď se mění priority nás všech. Navíc nevíme, v jaké situaci předsednictví převezmeme, ale rozhodně nás čeká daleko víc práce v zahraniční politice, než jak jsme si před půl rokem představovali. Bude to Česko, kdo bude nastavovat politiku Evropské unie. Budeme koordinovat jednání států o tom, jak pomáhat Ukrajincům na území EU, jak jim třeba usnadnit přístup na pracovní trh nebo aby jejich děti mohly chodit do školy. Budeme se zabývat i způsobem izolace Ruska, pokud jeho agrese bude pokračovat, ale samozřejmě musíme také řešit ekonomické dopady války na naše občany včetně rostoucích cen pohonných hmot a energií.
Vraťme se ještě k Ukrajině. Jaký je nejbližší časový rámec, ve kterém by se Ukrajina mohla stát členem?
To si nikdo netroufne říct. Musíme si uvědomit, že probíhá i vyjednávání s jinými státy, které již mají kandidátský status. Je to Turecko, Albánie, Severní Makedonie, Černá hora, Srbsko. I ty budou chtít dál pokračovat ve vyjednávání. My nemůžeme věnovat veškerou energii Ukrajině a přestat vyjednávat s ostatními. O kandidátský status zažádaly Gruzie a Moldavsko. Budeme se bavit o rozšíření na východ, ale časový rámec nikdo nedokáže říct. Byť budeme mít dlouhodobý cíl členství Ukrajiny, můžeme alespoň začít tím, že ji maximálně zahrneme do evropského trhu. Budeme asi vymýšlet nějaké mezicíle.
Srbsko a Černá Hora jsou státy, které jsou ve vyjednáváních o vstup do EU nejdál ze všech kandidátských zemí. Podobně jako Ukrajina však podléhají velkému vlivu Ruska a Číny. Pokud by se přikročilo k přijetí Ukrajiny, neměly by být zahrnuty i tyto státy do nového maxirozšíření EU?
Primárně musíme posuzovat, jak tyto země plní přístupová kritéria. Přestože máte pravdu, že oba státy jsou nejblíž členství, stále je tu celá řada oblastí, ve kterých podmínky nesplňují. Můžeme očekávat větší vůli k rozšíření o země západního Balkánu a východní Evropy, což rozhodně nebyl případ před rokem u členů jako Francie nebo Nizozemí, které si uvědomují ten ekonomický dopad rozšíření. Situace na Ukrajině toto přebila.
Osm prezidentů, včetně Zemana, žádá zahájení jednání o přijetí Ukrajiny do EU |
Jak by podle vás reagovaly kandidátské země, pokud by je Ukrajina takříkajíc předběhla?
Právě proto, že neexistuje žádná zrychlená procedura, bude záležet jen a pouze na Ukrajině, zda-li bude mít vůli k jednáním přistoupit a pracovat na plnění kritérií. Kde je vůle, tam je cesta, což platí i pro ty ostatní země. Možná to odstartuje větší aktivitu na straně těch zemí, které si nebudou chtít nechat ujet vlak.
Narazili jsme i na Gruzii. Tohle bude trochu filosofičtější otázka, ale kde končí Evropa?
(smích) Na to existují velmi různé názory. Země, které jsme tu vyjmenovali, podle mě do Evropy patří. Budu ráda, pokud se naše vztahy prohloubí, protože, jak říkáte, tu budou jiné země, které s nimi budou obchodovat a investovat a může to znamenat ohrožení bezpečnosti Evropy.
