Kaplan 74. samostatného praporu Michajlo Arsenovic přezdívaný Askold řídí svůj teréňák po rozbahněných cestách, kličkuje mezi stromy, až samopal u nohou spolujezdce létá ze strany na stranu. Do toho si zpívá národní písničky, píská.
Projíždíme několik checkpointů a důkladných kontrol, čekají nás po polňáčkách, rozbitých silnicích a lesích zhruba dvě hodiny cesty. Do vesničky, kterou kvůli své bezpečnosti nebudeme jmenovat. Tři kilometry od největších bojů, kde už není žádný život. Část domů je rozbombardovaná, některé po ostřelování srovnané do poslední cihly se zemí.
Žije zde však třiapadesátiletá paní Světlana se svým manželem. Jejich dům nemá okna, ta jsou vymlácená a provizorně zatlučená dřevotřískovými deskami. Ve fasádě jsou stopy po výbuchu, který srovnal vedlejší dům se zemí, na kusy roztrhal zemědělskou techniku a z auta zbyla hromada šrotu.
Mají vše, letectvo, těžkou techniku. My máme odhodlání a vůli. Víme, proč bojujeme, že to děláme i pro děti.
