Pražská dílna Lesye Kopchuk se nachází na Smíchově naproti nádraží. Když vcházíme dovnitř, jdeme přes malebný obchůdek Mamas soap, kde voní mýdlo a regály jsou plné květin a dárkových košíčků. Ty vyrábí z mýdla a podoba s pravým květinovým košem je neuvěřitelná. „Z nich financuji pomoc Ukrajině,“ prozrazuje sympatická Lesya.
PŘEHLEDNĚ: Jak pomoci Ukrajině. Potřeba jsou peníze, léky či vojenská výbava |
Šicí dílna za obchodem je plná látek, zejména v maskáčovém potisku. Několik profesionálních strojů obsluhují švadleny–dobrovolnice. Ukrajinky chodí pomáhat ve svém volném čase, téměř každý den. Stěnu zdobí vlajky Ukrajiny, několika vojenských jednotek, kterým vozí pomoc v podobě zimního oblečení, ale i další podpory.
Zimní maskáče vyvinula přímo na frontě
„Vidíš, na té bundě je vazba, aby si tam voják mohl připnout třeba pouzdra se zásobníky nebo náprsní brašnu s tabletem a ovladačem na dron,“ ukazuje na rozpracovanou bundu v armádním potisku.
Materiál je na první pohled i omak velmi pevný, odolný. Oproti bundám, které můžeme vídat v army shopech, překvapí právě takzvaná molle vazba, díky které je možné snadné uchycení příslušenství a výzbroje. To je zlepšovák, na který přišla Lesya na frontě.
„Já nejdřív šila bundy a kalhoty. Vše je z těch nejlepších materiálů, proto se na tom nedrží bláto, když kluci prochází zákopy, nebo je kopají. Jenže když mají na sobě neprůstřelnou vestu, tak na ní vždy bylo mnoho malých pouzder, tu se zásobníky, tu s granátem, ale i s lékárničkou, případně škrtidlem na zástavu krvácení. Proto jsem později začala šít tyto úchyty přímo na bundy. Voják tak může mít vestu pod bundou a až na ni dá vše potřebné,“ přibližuje Lesya.
Ta je zřejmě jedinou švadlenou, která své výrobky přímo vozí na frontovou linii, zejména do Záporoží, ale i na jiná místa na Ukrajinu. Své dovednosti získala už v mládí, kdy ráda šila pro sebe i své známé. Není sice vystudovaná krejčová, ale jejích služeb využila i řada celebrit. O tom ale příliš hovořit nechce.
Lesya má malou dílnu naproti nádraží na Smíchově. V přední části se nachází prodejna Mama soap, výroba květin a dalších dárků z mýdla. Tím v nemalé míře financuje pomoc, kterou vozí zejména do Záporoží.
„Není to důležité. Hlavní je pomoc vojákům. My tady žijeme v blahobytu, komfortu, oni mrznou v zákopech a tam i umírají,“ říká. Přesto však prozrazuje, že šije i večerní róby pro návrhářky, které odívají české celebrity.
V dílně je schopna vyrobit téměř cokoliv. Potrpí si na důslednost a nejlepší materiály, i přes to ale není pedant. Ví, že dobrovolnice odvádějí svou práci skvěle a proto zde vládne příjemná domácí atmosféra.
„Řekněte všem, že by zasloužila metál za to, co dělá. Já sama bych nejraději jela na místo pomáhat. To v mém věku už asi nejde, proto chodím pomáhat do dílny. Když začala válka, poslala jsem hodně peněz. Já je nepotřebuji, oni ano,“ říká paní Blanka, osmasedmdesátiletá Česka. S horkovzdušnou pistolí v ruce zatavuje podšití vojenské bundy. Ta musí vydržet nepříznivé počasí.
„Když jsem v Záporoží, vozím klukům oblečení a pomoc. Mé výrobky vydrží, ty, co fasují, jsou odrbané, opakovaně zašívané,“ porovnává kvalitu výroby své dílny s tím, co vojáci fasují z velkovýroby.
Když se zeptám na strach, lehce znejistí, ale s úsměvem na rtech říká, že si už zvykla. Přitom se ocitla opakovaně v prvních liniích. „Musím jim to tam odvézt, potřebují pomoc,“ dodává.
Za dobu podpory a pomoci odvezla na Ukrajinu spoustu zimních kompletů. Ale také dieselagregáty, zdravotnické vybavení a periskopy. Ty slouží vojákům v zákopech dodnes. „Vezla jsem jim ale i drony, ty potřebují a i oblečení, které pro ně šiji, uzpůsobuji pro nesení tabletů a ovladačů. Nedávno jsem tam vezla i zdravotnické polohovatelné postele,“ dodává.
Sovětská technika i zánovní vrtulníky. Armáda odtajnila zbraně pro Ukrajinu |
„Nemáme žádné mezisklady či zprostředkovatele. Pomoc vozíme přímo potřebným, z ruky do ruky. Riskujeme, ale oni víc,“ říká Lesya.
Pomoc odveze do zákopů, domu jede vlakem
Sbírku paní Lesye můžete podpořit zde |
Lesya by byla ráda, kdyby získala další finanční podporu. Její sbírky, které má na platformě Donio, nepokryjí výrobní náklady, tím spíš dopravu do dvou tisíc kilometrů vzdáleného Záporoží.
Přes to vše bude pomáhat dál a v brzké době opět naloží dodávku a pojede s potřebnou pomocí. Tu na místě zanechá, obvykle i s autem.
„Já pak jezdím domů vlakem. Dodávku, kterou seženu, tam většinou nechávám. Vojáci ji použijí pro své potřeby, často třeba jako improvizovanou sanitku. Při dalším závozu se pokusím sehnat nějaký pickup, ten je do terénu fajn. Cesty jsou špatné,“ dodává na závěr žena, která i přes nebezpečí, které jí bezprostředně hrozí, vozí prakticky každý měsíc pomoc na frontu.
Získat by potřebovala i chladicí vůz, ale o jeho využití hovoří v slzách. „Dobrých chlapů tam leží stovky, ale v bojové vřavě se jim těžko dostane klidu,“ dodává.
