Moskva nejen odmítla stáhnout více než 150 tisíc ruských vojáků od hranic s Ukrajinou včetně těch z běloruského území, ale naopak situaci ještě více vyhrotila anexí tzv. separatistických republik na východě Ukrajiny a přesunem ruských vojsk na území Ukrajiny.
S ohledem na nebývalé napětí v regionu a připravenost Západu zabránit další ruské agresi můžeme očekávat jak další sankce vůči Moskvě, tak pokračování diskuze o budoucím uspořádání východní Evropy.
Co se na Ukrajině a kolem ní právě odehrává
V současné chvíli jsme svědky bezprecedentní eskalace napětí mezi Ruskem a Ukrajinou a západním společenstvím, které se dramaticky vyostřuje v posledních dnech v souvislosti s děním na východě Ukrajiny.
Právě pondělní anexí samozvaných lidových republik v Doněcku a Luhansku a přesunem ruských sil na ukrajinské území se režim Vladimira Putina snaží s konečnou platností zastavit integraci Ukrajiny na Západ a zvyšovat skrze Ukrajinu tlak na západní společenství s cílem upevnit současnou situaci.
Z toho důvodu přivedl ruský prezident Vladimir Putin na začátku celého konfliktu k ukrajinským hranicím více než 150 tisíc ruských vojáků a množství vojenské techniky, prozatím největší ukázku síly od doby vypuknutí konfliktu s Ukrajinou v roce 2014. Kromě jednotek na samotném ruském území má přitom Kreml k dispozici i síly dislokované na okupovaném Krymu a v Černém moři, ale také na území Běloruska.
KOMENTÁŘ: Svět podle Putina by byl světem války a nepřetržitých krizí |
Právě tam se až do 20. února konalo největší společné cvičení od dob studené války s názvem „Spojenecké odhodlání“. K hranicím Evropské unie, prostoru NATO a také Ukrajiny přivedlo více než 30 tisíc ruských vojáků a nejmodernější vojenskou techniku.
Ty jsou v době sílící ruské hrozby vůči Ukrajině nejen symbolem běloruského příklonu ke Kremlu, ale také ukázkou chřadnoucí běloruské státnosti, kterou Rusové díky Lukašenkově nelegitimitě a závislosti na ozbrojených složkách umně využívají ke svým potřebám. Navzdory slibům přitom ruské jednotky v Bělorusku zůstanou, možná nastálo.
Částečné obklíčení Ukrajiny, na které reagoval Západ dodávkami zbraní pro ukrajinskou armádu a nasazením sankcí vůči ruskému režimu, však začalo způsobovat Ukrajině také ekonomické problémy v podobě zastavení nových investic či přerušení některých letů ze strany evropských leteckých společností.
Samotné ukrajinské vedení se přitom dnes snaží mobilizovat jak vlastní prostředky a mezinárodní podporu, tak morálku obyvatelstva a ozbrojených sil, které musí být na další eskalaci a plnohodnotný vojenský konflikt a přesilu ruské armády velmi dobře připraveny.
Pavel Havlíček Autor je analytikem Výzkumného centra AMO se zaměřením na východní Evropu, zejména Ukrajinu, Rusko a Východní partnerství. Profesně se zabývá také otázkami strategické komunikace a dezinformací stejně jako demokratizace a podpory občanské společnosti. |
Ukrajina v tom smyslu však nestojí sama a západní státy v čele s USA, Francií a Německem se snaží udělat maximum, aby Putinovi zamezily v dalším vojenskému vyhrocení situace, na které by vojensky nebyly přímo ochotny reagovat. Poslední iniciativou v tomto smyslu byla série telefonátů mezi francouzským, americkým a ruským prezidentem, ze které mělo vzejít nové možné jednání na nejvyšší úrovni mezi ruským a americkým prezidentem.
Nicméně, jak to prozatím vypadá, tato i další iniciativy byly do velké míry zmařeny rozhodnutím ruského prezidenta Vladimira Putina anektovat tzv. separatistické entity a rozmístit na jimi de facto kontrolovaném území ruské jednotky. Západní diplomatické a politické snažení bylo tedy Ruskem rozhodujícím způsobem podkopáno, přestože ruská diplomacie nadále deklaruje ochotu k dialogu.
Reakce Západu
Západ na ruskou eskalaci a anexi dalších ukrajinských území reagoval velmi ostře a odmítl jak porušení mezinárodního práva, tak podkopání minského mírového procesu, který od roku 2014 představoval jedinou možnou cestu z krize.
Své zklamání vyjadřovali jak čelní představitelé Německa a Francie, tak Spojené státy, které s tímto krokem však údajně kalkulovaly a americký ministr zahraničních věci Anthony Blinken ho označil za “předvídatelný, hanebný krok”.
Sankce pro Rusko mají bolet. Míří na oligarchy, politiky, banky i Nord Stream 2 |
Podobného odsouzení se rozhodnutí Vladimira Putina dostalo také od představitelů Evropské unie či dalších evropských států včetně Velké Británie, jejíž rétorika a odvetné kroky se dají považovat za prozatím nejsilnější.
Evropští zahraniční ministři během svého úterního setkání probírali otázku proporcionality a dalšího stupňování sankcí jak vůči separatistickým regionům a na ně navázaným entitám, tak ruským bankám a dalším finančním institucím, jimž má být omezen přístup k evropským trhům a finančním prostředkům.
EU nakonec zařadila na sankční list více než 350 jednotlivců a 27 společností a představitelů armády a byznysu. Německá vláda po měsících přešlapování konečně oznámila, že pozastavuje proces certifikace plynovodu Nord Stream 2.
Kromě toho zveřejnila své sankce také Velká Británie, která ústy svého premiéra Borise Johnsona představila výrazné následky pro ruské oligarchy, ale také ruské banky a některé společnosti, které nově nebudou moci operovat na londýnských trzích.
Začala invaze na Ukrajinu, míní Biden. Odřízl ruské vůdce s rodinami od půjček |
V neposlední řadě na separatistická teritoria zacílily také Spojené státy, které exekutivním příkazem Joea Bidena chtějí usilovat o jejich izolaci a zabránění jakýmkoli investicím do tohoto regionu. V koordinaci s evropskými spojenci americká administrativa rovněž představila finanční následky v podobě zacílení na ruské banky, omezení exportu, ale také zařazení významného počtu ruských jednotlivců a entit. Joe Biden rovněž oznámil další podporu pobaltským zemím a spojencům v EU a NATO.
Ze strany západních lídrů bylo znát zklamání a silná slova na adresu ruského podkopání minského mírového procesu, který někteří označili za zmařený či postrádající další smysl. Právě z tohoto důvodu se jeví pokračování dalšího dialogu s ruskými čelními představiteli o budoucnosti evropské bezpečnostní architektury jako nepříliš nadějné.
Na druhé straně dali i přes tento fakt někteří západní diplomaté jasně najevo, že si přejí pokračování diplomatických rozhovorů, které mohou například pomoci odvrátit další eskalaci ze strany Moskvy vůči zbývajícím částem doněcké a luhanské oblasti - dvěma ukrajinským regionům na Donbase.
Možný další vývoj
Jakkoli je budoucí vývoj v bezpečnostní situaci na východě Evropy přinejmenším nejistý, Kreml má v tuto chvíli na stole hned několik cest, kterými se může vydat dál. Významným faktorem přitom bude jak otázka nových tzv. hranic, tak ochota ruského režimu se proti Ukrajině dále vojensky angažovat a riskovat, a to i v domácí politice.
Všechny tři možné scénáře dalšího vývoje jsou však postaveny na vysoké míře nejistoty pramenící z osobního postoje prezidenta Vladimira Putina, který je v krizi osobně zainteresován a přijímá osobní rozhodnutí pouze ve velmi úzkém okruhu nejbližších spolupracovníků.
Evakuace lidí z Donbasu |
Zaprvé se (možná až příliš optimisticky) může ruské vedení spokojit se současnou situací a anektováním tzv. separatistických republik, které nutně znamená jisté omezené vítězství pro Vladimira Putina, jehož cena však není natolik vysoká, aby ji ruský režim nezvládl.
Tento scénář by znamenal právní uzákonění situace od roku 2014, ale jen na území de facto kontrolovaném již dnes tzv. proruskými separatisty, které by alespoň tedy z ruského pohledu umožnilo setrvání ruských jednotek na části území východní Ukrajiny a upevnilo postavení Moskvy v regionu. Díky němu by se ruská armáda mohla z větší části stáhnout a zároveň by ruský prezident přinesl domácímu obyvatelstvu novou „trofej“ v podobě další kusu území a rozšíření ruského impéria.
Evakuovaní z Donbasu se obávají budoucnosti v Rusku, část se chce vrátit |
Zadruhé (v pomyslném černém scénáři) by se ruská „mírotvorná“ vojska nezastavila na současné linii dotyku monitorované Speciální pozorovatelskou misí OBSE, ale usilovala by o rozšíření původního území kontrolovaného separatisty na celé území doněcké a luhanské oblasti, což by nutně vyvrcholilo v plnohodnotný konflikt s ukrajinskou armádou a vpád na ukrajinské území.
Přineslo by to s sebou vyšší náklady v podobě západních sankcí a také oběti na životech ruských vojáků a tzv. proruských separatistů, na nichž ale ruské veřejné mínění nutně nelpí. Tato cesta by ruskému režimu otevřela cestu k rozsáhlejší operaci proti Ukrajině a k boji s ukrajinským obyvatelstvem, což by však běžní Rusové mohli nést s nelibostí, zvlášť když jim jejich prezident stále opakuje, že jsou s Ukrajinci jedním národem.
Zatřetí, což se v tuto chvíli jeví jako nejvíce pravděpodobný scénář, může Moskva ponechat otázku hranic cíleně otevřenou a s tím i možnost budoucí eskalace. Tím může tlačit jak na kyjevskou vládu, tak na západní společenství a dále vyjednávat o ústupcích a skutečném cíli, kterým je konečné přepsání bezpečnostního pořádku v Evropě, odmítnutí ukrajinského členství v NATO a EU, ale také znovuvytvoření ruské mocnosti, kterou by museli všechny okolní státy brát vážně jako garanta svého území a státnosti. Tato poslední teze by samozřejmě byla pravdou i v případě druhého scénáře, ale za rozhodně vyšší cenu.
Podle prezidenta Bidena zahájil Putin invazi na Ukrajinu:
