Mladý manželský pár jezdí na snowboardu se svými dvěma syny. Obvyklý výjev se však od podobných scén rodinné pohody ze zbytku evropských hor liší v podstatném detailu. Oba rodiče jsou vojáci. A čeká je fronta a válka s ruskými invazivními silami.
#Ukraine families flocked to #ProtasivYar ski park near to downtown #Kyiv weekend as there was a lull in their capital city being bombed
The complex has two to three thousand visitors on weekends, with soldiers given free access & a welcome break from the carnage. .⛷ https://t.co/YqzQbDgM9O
Rodina se vydala do nejvýše položeného ukrajinského lyžařského střediska, Dragobratu v Zakarpatské oblasti, na krátkou dovolenou, aby se zbavila napětí, kterou s sebou válečná služba nese. Připouští, že odjezd z hor bude těžký. Nevědí, zda se znovu setkají, píše list The New York Times.
„Není to jen o lyžování,“ říká o návštěvnících areálů vlastník lyžařského obchodu Arten Mitin. „Myslím si, že sem přicházejí zapomenout.“
Válka klientelu lyžařských areálů změnila. Přestali je navštěvovat lidé z východní Evropy. Naopak se objevuje řada nováčků. Někteří bývalí návštěvníci se vrací i z míst, kam v prvních měsících války uprchli.
„Byla jsem tu dva roky předtím a bylo to úplně jiné. Všichni byli šťastní, lidé pili svařené víno,“ říká Kateryna Vološynová, původem z Oděsy, která uprchla na začátku války do Itálie. Její manžel na Ukrajině zůstal bojovat.
I ježdění na sněhu patří mezi druhy vzdoru vůči ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi. Dále se Ukrajinci a Ukrajinky například více žení a vdávají – aby šéfovi Kremlu ukázali, že je nezlomil.
„Je to způsob, jakým získat zpět náš normální život,“ říká Jana Černecková, která přijela do Bukovelu, vyhlášeného lyžařského střediska v ukrajinských Karpatech, z Oděsy se svou čtyřletou dcerou a manželem. „Žádné rakety nesmí zadusit normální dětství pro mé dítě,“ říká rozhodně.
Až se za ten luxus stydím. Lyžařský areál se stal úkrytem bohatších Ukrajinců |
Pro vojáky, kteří viděli z té nejbližší perspektivy hrůzy války, mají hory terapeutický rozměr. „Je to všechno, co člověk potřebuje, aby zůstal příčetný. Je to jako ráj,“ uvádí snowboardový trenér Taras Bihus, jenž bojoval na jihovýchodní frontě, než se vrátil ke své profesi poté, co se u něj ozvalo bývalé zranění, které mu komplikovalo chůzi. Stále je však záložníkem.
V prvních měsících invaze se v Bukovelu usazovali bohatí Ukrajinci, pro něž skýtal útočiště před válkou. Horské masivy poskytovaly přirozenou obranu před ruskými raketami.
V listopadu se do lyžařských středisek začali přesouvat ti, kterým masivní ruská bombardovací kampaň zaměřená proti ukrajinské energetické síti znemožňovala pracovat. Zatímco části země tonuly ve tmě kvůli výpadkům elektřiny, mocné generátory v horských oblastech udržovaly proudění energie.
Bukovel se tak stal střediskem kreativců a IT profesionálů. Restaurace se proměnily na svého druhu coworkingové kanceláře.
Útěk z Ukrajiny na Ukrajinu. Jak se žije na „bezpečnějším“ západě válčící země |
„V tom všem je to opravdu jako ostrov stability,“ říká třiadvacetiletá grafická designérka Lera Djachuková, která do střediska vzala i svého čtrnáctiletého bratra. „Snažíme se žít své životy a dělat to nejlepší, abychom pracovali.“
