"Je to Pyrhovo vítězství," komentoval rozsudek v Českém rozhlase právní zástupce stěžovatelů. Míní, že od soudu sice dostali za pravdu, ale získali pouze morální odškodnění. Potomci rodiny Ottových totiž žádali 3,5 miliardy korun.
Více než desetimilionové odškodné musí stát žalobcům vyplatit do tří měsíců.
Rozsudek, který nemění nic na rozhodnutí českých soudů o restituci Rakony, dává za pravdu stěžovatelům a potvrzuje, že české soudy porušily článek šest evropské úmluvy o lidských právech týkajících se práva na spravedlivý proces.
PŘEDCHOZÍ VÝVOJ:
Přestože je známo, že žalobci své nároky většinou záměrně nadsazují a štrasburký soud jim (pokud žalobu úplně nezamítne) přiřkne jen zlomek požadované částky, zatím si nikdo neodvažuje tipovat výsledek. "Uvidíme, sám jsem zvědav, jak to dopadne," konstatoval soudce Ústavního soudu Antonín Procházka, který v případu Rakona také rozhodoval a stížnost zamítl.
| Spor o Rakonu je druhou "českou" kauzou, kterou Evropský soud rozhoduje. V prvním případě, kdy firma Špaček žalovala stát kvůli doměření daně (a neuspěla), soud pouze zveřejnil písemné rozhodnutí. Dnes vůbec poprvé vynese rozsudek ve veřejném zasedání, které se obvykle koná u důležitých případů. |
Není tedy vůbec vyloučeno, že stát bude "odsouzen" k tomu, aby potomkům zakladatele rakovnické chemičky zaplatil za to, že před devíti lety nevyhověl jejich restitučním nárokům a prodal Rakonu americké firmě Procter and Gamble.
Továrnu už vrátit nelze, peníze ano
Evropský soud sice nemůže zrušit rozhodnutí českých soudců, ale může rozhodnout o satisfakci, která by měla korespondovat s hodnotou rakovnického závodu v době jeho prodeje (Američané ji koupili za dvacet milionů dolarů) a ušlým ziskem za osm let (průměrný roční obrat firmy je zhruba sedm miliard korun).
Právní zástupce žalobce Aleš Pejchal je přesvědčen, že továrna měla být potomkům původních vlastníků vrácena podle zákona o mimosoudních rehabilitacích. Fond národního majetku totiž Rakonu prodal v září 1991, tedy ještě před vypršením lhůty pro uplatnění těchto restitučních nároků. Podle exministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Tomáše Ježka byla privatizace v pořádku, protože stát Rakonu znárodnil před rokem 1948. "Tehdy jsme zjistili, že je to skutečně majetek státu," říká Ježek. Jeho názor potvrdila i tuzemská justice. Čtyři soudní instance, včetně Ústavního soudu, totiž shodně rozhodly, že společnost byla skutečně majetkem státu a žádný nárok rodiny Ottů tedy neexistuje.
Toto přesvědčení tuzemských soudů nalomil krok štrasburského soudu z loňského dubna, kdy rozhodl o takzvané přípustnosti žaloby.
Proti Ústavnímu soudu vláda nejde
Ještě před samotným rozhodováním nabízel žalobce české vládě smír a mimosoudní vyrovnání. Každý odsuzující rozsudek se totiž "ve světě" bere jako ostuda a tak ostatní státy většinou na tento kompromis kývnou nebo o něm alespoň dlouze jednají. Zemanův kabinet však tuto variantu zavrhl. "Kdybychom na to přistoupili, zároveň bychom řekli, že Ústavní soud rozhodl špatně. A já nechci jí proti Ústavnímu soudu," konstatoval vicepremiér Pavel Rychetský.
Právě na údajné procesní chybě při projednávání před Ústavním soudem postavil advokát Aleš Pejchal svou žalobu. "Tvrdí, že Ústavní soud vycházel z dokladů, které oni neměli k dispozici. Jde o to, že při projednávání nebylo čteno jedno potvrzení, jehož obsah byl ale všeobecně znám," tvrdí soudce Procházka.
Žalobce tedy vlastně nezpochybňuje restituci jako takovou, ale namítá procesní pochybení. Česká republika podle něj porušila článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který zaručuje právo na spravedlivý proces. "Žalobce se neodkazuje na článek Úmluvy, který zakotvuje ochranu majetku. Jdou na to trochu oklikou," podotkl Emerich Slavík, vládní zmocněnec, který ve štrasburských sporech zastupuje Českou republiku.
 Potomci majitelů rakovnické Rakony rodiny Ottů se svým advokátem v budově Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. |
