Případ mladého černocha George Stinneyho popraveného v roce 1944 za vraždu dvou bělošských děvčat byl znovu otevřen počátkem letošního roku, po sedmdesáti letech, na žádost rodiny.
Stinney byl nejmladším odsouzencem poslaným na smrt ve Spojených státech od počátku 19. století. K tomu, aby ho desetičlenná porota složená ze samých bělochů poslala na elektrické křeslo, jí stačilo pouhých deset minut. Celý proces přitom trval méně než tři hodiny. Během té doby nebyl předvolán jediný svědek, ani předložen jakýkoli důkaz. Porotcům stačilo, že se mladík podle policie přiznal.
V cele smrti strávil tři měsíce. Když nastal okamžik, kdy měl popravčí jeho život ukončit, musel pod něj údajně podložit telefonní seznam, jak bylo křeslo pro čtrnáctiletého hocha velké, poznamenala stanice NBC.
Betty a Mary chtěly trhat mučenky, domů už nepřišly
Soudkyně Carmen Tevis Mullenová toto úterý verdikt odsuzující mladého černocha na smrt zrušila. Přestože Stinneymu tento výnos život už nevrátí a je tak další položkou na smutném seznamu těch, které justice nespravedlivě poslala na smrt, pro příbuzné chlapce je to desetiletích vzteku a bezmoci úleva.
Se Stinneyho popravou se nedokázala smířit zejména jeho sestra Amie Ruffnerová, která tvrdí, že s bratrem v den, kdy se dvojnásobná vražda stala, byla pást krávy nedaleko jejich domova. Nikdy ale jako svědek předvolána nebyla.
Nyní po znovuotevření případu u soudu podle CNN popsala, že s později zavražděnou jedenáctiletou Betty June Binnickerovou a čtyři roky mladší Mary Emmu Thamesovou ona i její bratr v osudný den pouze prohodili pár slov. Dívky na ně narazily na pastvě, když hledaly, kde by si mohly natrhat mučenky. Dvojice je ale podle Ruffnerové odbyla s tím, že neví, a dál si hleděla svého.
Betty a Mary se ale toho dne domů už nevrátily. O den později je našli ležet bezvládné v příkopu s vodou. Obě měly rozsáhlá zranění na hlavě.
Udělali z něj obětního beránka, namítá sestra
George a dalšího jejich bratra záhy policie odvedla v poutech, když nebyli jejich rodiče doma. Zatímco dalšího ze sourozenců vyšetřovatelé brzy propustili, George vyslýchali bez přítomnosti advokáta i rodičů a obvinili ho, že děvčata ubil k smrti. Podle Ruffnerové ale policie tehdy pouze hledala někoho, na koho by mohla svalit vinu. „Udělali z mého bratra obětního beránka,“ namítá.
Soudkyně Carmen Tevis Mullenová zrušení verdiktu odsuzující mladého černocha na smrt odůvodnila nestandardním postupem a porušením jeho práv. Poznamenala navíc, že poprava čtrnáctiletého chlapce byla krutým a neobvyklým trestem.
„Je mi úplně stydno, když se vrátím zpátky do dětství a vzpomenu si na George. Neměl vůbec nikoho, kdo by mu pomohl. Třesu se pokaždé, když si na to vzpomenu,“ svěřuje se osmdesátiletá Katherine Robinsonová, další z jeho sester.
Svého bratra si stále živě pamatuje. „Úplně vidím ten jeho drobný obličej. Měl obrovský potenciál.“ George si prý vybavuje jako chytrého, tichého chlapce, který zbožňoval, když si mohl kreslit.
„Jsem ráda za tento den, protože to trvalo tak strašně dlouho, než jsme se ho dočkali,“ poznamenala k osvobozujícímu verdiktu pro NBC.
