Snímek odhalil brutalitu policie. Rodina jinou fotku mrtvého chlapce nemá

  18:37aktualizováno  18:37
Symbolizuje boj černošského obyvatelstva proti jihoafrickému apartheidu. A totálně převrátila život naruby všem, jež jsou s ní spojeni. Fotografie Hectora Pietersona zastřeleného při vzpouře studentů v Soweto 16. června 1976 upozornila svět na brutalitu policejního zásahu a zařadila se mezi nejslavnější snímky 20. století.

Mbuyiswa Makhubu nese postřeleného dvanáctiletého Hectora Pietersona. (16. června 1976) | foto: Sam Nzima

Hectoru Pietersenovi je na fotografii teprve třináct let. Jeho bezvládné tělo nese v náručí osmnáctiletý student Mbuyisa Makhubo a vedle běží Pietersonova sestra Antoinette. Oba mají ve tváři zoufalý výraz - Pietersona krátce před tím zasáhla do hlavy střela z policejní pistole.

SLAVNÉ FOTOGRAFIE

Seriál iDNES.cz nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií, které se staly ikonami, ať už vznikly na válečných bojištích, při různých tragédiích, ve vesmíru nebo "jen" zachycují lidské osudy.


Jeden z nejslavnějších snímků minulého století je zároveň jedinou fotografickou památkou, kterou má na malého chlapce jeho rodina (tedy kromě dalších záběrů ze stejné události). Rodiče prý staré snímky malého Hectora půjčili po jeho smrti novinářům a nikdy je nedostali zpět. Alespoň to tvrdí oficiální webové stránky města Johannesburg.

Vůbec tam neměl být

Ale popořádku: Hector Pieterson se 16. června 1976 ocitl na demonstraci, která se stala osudnou kromě něj i dalším dvěma desítkám lidí - na protestním průvodu černošských studentů v chudém johannesburském předměstí Soweto. Stovky jich protestovaly proti rozhodnutí vlády, aby se učilo v afrikánštině, tedy jazyku vládnoucí bílé menšiny s búrskými předky.

Jenže policie se rozhodla pochod rozehnat. Neváhala přitom do neozbrojených studentů i střílet. Studentský protest pak vyústil ve vzpouru, během níž postupně do konce roku přišlo o život 566 lidí, převážně černochů.

Jedním z prvních obětí byl právě Pieterson. "Na pochodu byly mladší děti, které tam být neměly. Nevím, proč tam byly - Hector byl jedním z nich," vyprávěla po letech jeho starší sestra Antoinette, která se demonstrace zúčastnila coby šestnáctiletá studentka.

Policisté střílejí do neozbrojených studentů v Sowetu. (16. června 1976)

Dívka se v jednom okamžiku raději schovala do jedné z budov. Při prvních výstřelech ale vyšla ven a uviděla svého mladšího bratra. Zavolala na něj. Hector ji neviděl. "Zamávala jsem. Spatřil mě a přišel ke mě. Ptala jsem se ho, co tam dělá," líčila.

V tom se ozval další výstřel a dívka utekla zpět do bezpečí. Rozhlédla se kolem sebe, ale sourozence neviděla. S obavami čekala a pak spatřila neznámého mladíka, který se odněkud vynořil a zvedl ze země tělo.

Antoinette postřeleného poznala v okamžiku, kdy zahlédla jeho botu. Hector! "Ten muž začal s tělem utíkat, já běžela vedle," popsala.

V té chvíli je uviděl i Sam Nzima, fotoreportér místního listu The World. Zamířil na ně svůj fotoaparát a začal mačkat spoušť.

Před zoufalou dvojicí zastavilo auto. "Vystoupila z něj žena a řekla, že je od novin. Nabídla nám, že nás odveze do nemocnice. Dali jsme ho dovnitř. Nepamatuju si, jak jsem se do nemocnice dostala, ale doktor řekl, že je Hector mrtvý," vzpomínala Antoinette.

Mbuyiswa Makhubu nese postřeleného dvanáctiletého Hectora Pietersona. Jeden z dalších pěti, méně slavných snímků zachycujících jeho smrt (16. června 1976)Mbuyiswa Makhubu nakládá do automobilu postřeleného dvanáctiletého Hectora Pietersona. Jeden z dalších pěti, méně slavných snímků zachycujících jeho smrt (16. června 1976)

Další, méně známé snímky zastřeleného Hectora Pietersona. Jejich autorem je Sam Nzima

Sam Nzima mezitím vytáhl film z fotoaparátu a z obav před policií ho schoval v ponožce. Na druhý den se fotografie bezvládného Pietersona odnášeného Makubou objevila na titulní stránce listu The World. A další den i v britských novinách. Svět díky ní zjistil, jak brutálně policie zakročila proti studentské demonstraci.

Student, jenž na snímku nese Pietersona, zmizel

Na jihu afrického kontinentu fotografie obrátila život vzhůru nohama všem, kteří jsou s ní spojeni - Hectorově sestře, studentu Mbuyisu Makhubovi i samotnému fotografovi. Tehdejší jihoafrický režim si došlápl na všechny tři - nikdo z nich neunikl hledáčku bezpečnostních složek.

Matka Hectora Pietersona se modlí u jeho hrobu v Sowetu v JAR.

Makhubo nakonec utekl ze země a jeho matka po desetiletích řekla, že naposledy o něm slyšela v roce 1978, kdy jí napsal z Nigérie. Od té doby se neozval. Ví se, že onemocněl malárií a je proto možné, že zemřel.

Sam Nzima se s manželkou a dětmi odstěhoval do odlehlé rodné vesnice, kde si otevřel obchod s alkoholem (redakci listu The World úřady zavřely v roce 1978 pozn. red). Až po letech založil v nedalekém městě školu, kde vyučuje fotografii.

Antoinette provází v muzeu svého bratra

V Johannesburgu zůstala pouze Antoinette, která má dnes příjmení Sitholeová. Ani ona se nevyhnula konfrontaci s policií, pomohla jí ale podpora rodiny a možná také brzká svatba. Provdala se ani ne rok po smrti bratra. Manželství ale dlouho nevydrželo a dnes je vdaná podruhé.

Každopádně osudné události ze Soweta ji provázejí každý den. Pracuje totiž jako průvodkyně v muzeu pojmenovaném po jejím bratrovi. A každý den prochází kolem slavné fotografie, která je jedním ze stěžejních bodů expozice.

"Pro mě je to mise. Nemůžeme zastavit používání Hectorova jména, tak se chci ujistit, aby bylo použito pozitivně," říká a dodává, že ne všichni návštěvníci muzea vědí, že je provází zrovna dívka z ikonického snímku.

Antoinette Sitholeová, sestra Hectora Pietersona stojí v muzeu, které připomíná dětské oběti násilí v roce 1976. Jejich jména připomíná 566 cihel.

A jí to tak vyhovuje. "Nechci být postavena na piedestal. Nechci být označkována. Co se stalo, bylo tragické, ale nechci, aby mě lidé litovali," vysvětlila a dodala, že by se nechtěla stát kvůli smrti svého bratra ani celebritou. "Byla jsem nikdo, Hector byl nikdo. To potvrzuje, že nemusíte být slavný, abyste změnil život dalších lidí."

Vzpoura v Soweto a potažmo i slavný snímek ovlivnil do značné míry dějiny Jihoafrické republiky. "Pokud je možné, aby pouhý den změnil dějiny celého národa, tak tohle je ten den," napsal před čtyřmi lety britský list The Independent o 16. červnu 1976.

Demonstrace se postupně rozšířily i do dalších míst země a zvedlo se politické povědomí černošské většiny. Mnozí historikové proto na povstání v Soweto nahlíží jako na mezník v boji černošského obyvatelstva proti apartheidu.

Fotoaparát nevzal po léta do ruky

Sam Nzima se narodil 8. srpna 1934 v jihoafrické vesnici Lillydale. Fotil prakticky už od dětství a zatímco byl ještě mlád, utekl z rodinné farmy do Johannesburgu. Tam se nejprve živil jako zahradník a studoval přitom střední školu. Poté pracoval jako číšník a následně jako telefonní spojovatel.

Fotograf Sam NzimaPořád ho ale lákala fotografie a práce v novinách. Splnilo se mu to v roce 1968, kdy dostal práci jako reportér a fotoreportér v deníku The World. Stále ale více inklinoval k fotografii. Jedna z nich ho pak proslavila na celém světě - snímek zastřeleného Hectora Pietersona. Vyfotil ho celkem šestkrát, nejlepší se ukázal být třetí záběr.

Policie po vzpouře v Soweto pronásledovala účastníky protestů i novináře, kteří tam byli, a Nzima raději opustil Johannesburg. Vrátil se do rodné vsi a po léta nevzal fotoaparát do ruky. "Nebyly tady noviny. Tak na co dělat fotky?" říkal (list The World úřady v roce 1978 zrušily).

Díky slavnému snímku se po pádu apartheidu setkal mimo jiné i s někdejšími prezidenty Nelsonem Mandelou a Billem Clintonem. Nyní vede školu fotografie ve městě nedaleko od svého rodiště.

zdroj: sahistory.org.za + Mail and Guardian


  • Nejčtenější

S Gottem se na Žofíně loučilo téměř 50 000 lidí. Dostalo se i na poslední

Na pražském Žofíně lidé dávali poslední sbohem zesnulému zpěvákovi Karlu Gottovi. Rozloučení skončilo deset minut před...

Rakev s Karlem Gottem vyprovodily ze svatého Víta rodina, potlesk a zvon

Stovky hostů z řad umělců, sportovců, politiků a blízkých se rozloučily se zesnulým Karlem Gottem na zádušní mši v...

Skončíte s rozdrceným tělem a roztříštěnými kostmi, hrozí čínský prezident

Čínský prezident Si Ťin-pching na návštěvě Nepálu pohrozil, že kdokoliv se pokusí rozdělit Čínu, skončí s "rozdrceným...

Syrská armáda se přesouvá k severním hranicím, aby odrazila turecký útok

Jednotky syrských vládních vojsk se přesouvají na Kurdy ovládaný sever země, kde mají "čelit turecké agresi vůči...

Zeman nastoupil v doprovodu dcery do nemocnice, zůstane tam do neděle

Prezident Miloš Zeman přijel v doprovodu ochranky a své dcery Kateřiny na interní kliniku Ústřední vojenské nemocnice v...

Premium

Náš kluk umí. Otec talentu Hložka o plánech i batůžku za padesát tisíc

Minulý týden ho v tramvaji načapal revizor: „Lístek, prosím.“ Adam Hložek, sedmnáctiletá fotbalová raketa, zčervenal....

Premium

Vzestupy a pády Mika Tysona. Dokument zdarma o tom, co ho poslalo až na samé dno

Dokument o životě jednoho z nejslavnějších boxerů na světě, Mika Tysona, si odbyl svou premiéru na prestižním filmovém...

Premium

Chci chlapa, co má větší koule než ego, říká svobodná matka Nikol Štíbrová

Před pár dny oslavila třiatřicítku a cítí se šťastná a spokojená. Nebylo to ale zadarmo – moderátorka a hvězda...

  • Další z rubriky

Téměř dvě stovky zraněných. V Barceloně demonstrovaly statisíce lidí

V centru Barcelony, kde v pátek vyvrcholily několikadenní protesty kvůli vysokým trestům pro katalánské politiky,...

Mysli na svou rodinu. Čína vyhrožuje evropským a americkým Ujgurům

Čína nepostihuje příslušníky ujgurské minority pouze na svém území. Její příslušníci v Evropě a USA tvrdí, že je čínské...

Medvídka, klaunské boty či housle. Co všechno by rádi lidé s sebou do hrobu

Kostým z Čaroděje ze země Oz, jídlo z asijského bistra anebo klaunské boty. To je výčet pouhých tří bizarních předmětů,...

Premium

KOMENTÁŘ: Kurdové jsou na zrady spojenců zvyklí, zažili je mnohokrát

Třicetimilionová populace Kurdů je označována za největší národ na planetě, který nemá vlastní stát. Navíc už dlouho...

Najdete na iDNES.cz