„Učinila jsem rozhodnutí a řekla jsem rodině, že jsem muž a nechci se vdávat,“ líčí Grishajová, která přijala mužskou přezdívku Duni.
Podle antropologů se chce v dnešní době stát takzvanou přísahanou pannou jen málo žen. Tato tradice zakořenila na západním Balkáně už ve středověku. Termín se používá k označení žen, které se rozhodly po zbytek života vystupovat jako muži. Nejde však o transsexualitu.
Jde o pozůstatek tradice, podle níž, pokud v rodině chyběl následník mužského pohlaví, se stávalo, že mužskou roli převzala některá z dcer. Ženy se v rámci tradice zavazují k doživotnímu celibátu a mohou užívat výsad mužů - rozhodovat o rodině, kouřit, pít a chodit bez doprovodu.
Duni pro list The New York Times líčí, že její okolí volbu přijalo bez potíží, až na její matku. Stejně jako ostatní „burrneshat“, jak se pannám pod přísahou v Albánii říká, zůstává Duni v oficiálních dokumentech Gjistinou Grishajovou. Stále je oslovována v ženském rodě a lidé ve vztahu k ní užívají ženská zájmena. Za transgender osobu se Dani nepovažuje.
Nyní už není nutné utíkat
Bratrstvo, ke kterému se Duni před téměř čtyřiceti lety připojila, postupně vymírá. V Albánii a jejich patriarchálních rurálních oblastech postupně dochází ke změnám, což mladým ženám dává více možností. Také Dunina vesnice Lepushe už není tak izolovaná. Nová silnice sem přivedla řadu návštěvníků a zároveň poskytla cestu ven ženám, jež chtějí žít po svém.
Mnohé „burrneshat“ složily, podobně jako Duni, přísahu s cílem uniknout nuceným sňatkům. Další chtěly převzít tradiční mužské role a postavit se do čela farem, často poté, co všichni muži v rodině zemřeli. Jiné zatoužily po svobodě nebo se prostě cítily být mužem.
 |
„Společnost se mění a burrneshat vymírají,“ říká expert na albánské tradice Gjok Luli. Podle něj v zemi žije pár desítek pannen pod přísahou. Většina je stará, šestapadesátiletá Duni bude patřit k nejmladším. Byl to útěk z role, kterou ženy dostaly, ale už není nutné utíkat,“ líčí Luli.
K těm, kdo si nyní mohou vybrat vlastní cestu životem, patří i Dunina neteř Valerjana Grishajová. Nyní dvacetiletá žena se jako teenagerka přestěhovala do hlavního města Tirana. „Vesnice nebyla pro mě. Všechny moje kamarádky se provdaly do šestnácti let,“ líčí Valerjana.
Svou tetu chápe. „Nahoře v horách nebyly žádné nezávislé ženy. Abyste jí byla, musela jste se stát mužem,“ říká s tím, že ačkoli Albánie v posledních letech zažívá vývoj sociálních norem, Tirana může být pro mladou ženu, která se snaží jít vlastní cestou, stále obtížným místem.
„Patriarchát stále existuje, dokonce i v Tiraně,“ říká Valerjana s tím, že mladé ženy, které žijí samy, musí často čelit pomluvám a nařčením, že „jsou děvky“. „Rozdílem je, že ženy dnes mají mnohem větší svobodu než dříve. Nemusíte se stát mužem, abyste žili svůj vlastní život,“ líčí.
Tím, že se Duni prohlásila za muže, podle expertů neútočila na konvenční genderové normy, ale naopak se jim podřizovala. Sdílí také transfobní a homofobní názory, které v Albánii převládají. „Jako muž získáte ve společnosti postavení. Nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala,“ líčí.
Luli přirovnává rozhodnutí stát se přísahanou pannou k rozhodnutí stát se jeptiškou. „Je to stejná oddanost. Jen rodině místo Bohu,“ líčí.
Mužská role ano, genitálie ne
U Albánců, kteří prosazují rovnost žen a mužů, vyvolává taková oddanost smíšené pocity. „Říci, že nebudu přijímat rozkazy od muže nebo že nebudu vlastněna mužem, je feministické,“ říká aktivistka Rea Nepravishtaová. „Být nucena být mužem místo ženy je ale hrozné,“ líčí.
Některé z burrneshat říkají, že se za muže prohlásily, protože se necítily být ženou. „Už od dětství jsem se cítila jako muž,“ líčí šestašedesátiletá Diana Rakipiová z města Durres, která se narodila poté, co jediný syn jejich rodičů zemřel. „Bůh mě poslal, abych ho nahradila,“ líčí.
Na otázku, co si myslí o lidech, kteří si nechali operativně změnit pohlaví, podle NYT reagovala zlostně. „To není normální. Pokud vás Bůh udělal ženou, jste ženou,“ myslí si Rakipiová. Podobně to vnímá i Duni. „Změna těla jde proti Bohu. Lidé by za to měli jít do vězení,“ líčí.
„Nežila jsem jako burrneshat, protože chci být mužem po fyzické stránce. Udělala jsem to, protože jsem chtěla získat respekt muže. V duchu jsem muž, ale mít mužské genitálie z vás muže neudělá ,“ trvá na svém.
Vesnice Lepushe v Albánii:
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
