„Situace se mění každou minutu, pořád musíme improvizovat. Naším úkolem je udržovat spojení mezi jednotlivými jednotkami, protože na tom závisí životy našich chlapců,“ říká Anatolij Ščerbina.
„Jezdím podél fronty a plním úkoly. Denně mám asi tak sto až sto padesát telefonátů, připadám si jako v call centru. Lidé volají, chtějí radu, zadávají úkoly. A tak makáš. Hlava ti jde kolem, ale makáš a makáš,“ popisuje neustálé objíždění frontové linie, obnovování radiového spojení a schovávání se v krytech a zákopech.