Sarkozy, jehož země od začátku července předsedá Evropské unii, stráví v Dublinu šest hodin. Chce mluvit s premiérem Brianem Cowenem i opozičními politiky. Na závěr absolvuje setkání u kulatého stolu na francouzské ambasádě. Zúčastní se ho i odpůrci Lisabonské smlouvy.
Francouzská strana předem ujišťovala, že Sarkozy nepřijíždí s hotovým plánem. "Věřím, že v pondělí si vyslechneme strany, občanskou společnost, intelektuály. (...) Nelze to řešit rychle, je potřeba čas," prohlásil ministr zahraničí Bernard Kouchner.
Jeho irský protějšek Micheal Martin potvrdil, že prezident nepřijíždí, aby irským voličům něco nutil. Na druhou stranu, Francie stráví v čele EU půl roku a irské "ne" by mohlo výrazně zkrátit její ambice. Sarkozy chce navrhnout řešení na říjnovém summitu EU a už několikrát řekl, že by bylo nejlepší, kdyby si Irové referendum zopakovali. - čtěte Irové si budou muset referendum zopakovat
Z Irska proto zaznívají i skeptické hlasy. "Je v tom něco z galského Asterixe, který přijíždí navštívit provincii. Trocha vměšování se do záležitostí této země," citoval Irish Examiner Eamona Gilmora z labouristické strany.
Irsko je jediná země evropské sedmadvacítky, která smlouvu podepsanou loni v prosinci schvalovala v referendu. V polovině června ji odmítlo 53,4 % zúčastněných voličů. K urnám přišlo 53 % oprávněných. - čtěte Irové hlasovali o Lisabonu
Irové už zkušenosti s opakováním referenda mají. V roce 2001 odmítli smlouvu z Nice, která otevírala možnost rozšíření EU. O rok později to v opakovaném plebiscitu "napravili".
Volba podle peněženky
Sarkozyho by mohlo překvapit zjištění, proč Irové Lisabonskou smlouvu odmítli. Podle některých analytiků to totiž byly stejné motivy, jaké vedly Francouze k potopení euroústavy v roce 2005.
Ačkoli totiž Irové běžně nevolí podle třídních rozdílů, tentokrát se tak stalo. "Zatímco v luxusních čtvrtích Dublinu, kde stojí i skromné bydlení od milionu eur výš, volilo 60 % pro smlouvu, v dělnických částech města bylo 60 % proti," všiml si ekonom Kevin O´Rourke.
Podle O´Rourka neplatí, že by nižší příjmové skupiny byly politicky méně informované než bohatí. Jednoduše respektují jiné zájmy. "Pokud dělnické profese a venkovský lid systematicky volí proti evropské integraci, bude to politické vedení muset vzít na vědomí," tvrdí ekonom.