Co jste si pomyslel, když jste se minulý čtvrtek probudil a zjistil, že začala ruská invaze na Ukrajinu?
Šok, hrůza. Slovy se nedá vylíčit, co cítím. Ještě jsem si to stále v plném rozsahu neuvědomil. Hlava to nezpracovala. Myšlenka, že Rusko napadlo Ukrajinu, je pro mě stále naprosto nereálná. Už týden pláču. Svět se úplně změnil, začala jiná historie mého života. Ztratil jsem zemi, ve které jsem se narodil, v níž jsem vyrostl. Moje země páchá strašné věci, zabíjí lidi. Napadla zemi, která je mi stejně blízká jako Rusko.
To samé dnes cítí všichni normální lidé. Všichni normální Rusové, kteří chápou, že Putin zatáhl naši zemi do katastrofy. Samozřejmě, existuje velké množství lidí, kteří se stali obětmi válečné propagandy, nenávisti, která se valí z ruských televizí, a takoví lidé tu agresi podporují. Ale mezi mými známými, mezi mými čtenáři tito lidé nejsou. Všichni jsou v šoku, vládne děs a hanba. Všichni chtějí, aby to skončilo.
Všechny popadla hrůza, všichni moji známí pochopili, že svět se pro ně zásadně změnil. Tady nejde jen o dovoz západních delikates, které Putin zakázal dříve. Toto se dotýká základních věcí moderního člověka.
