Otřesná podívaná na zcela zničenou vesnici v údolí Doněcké oblasti svědčí o brutalitě bojů, které trvaly měsíce. Loni v létě ji obsadili Rusové po měsících dělostřeleckého bombardování. V polovině září ji dobyly zpět ukrajinské síly, když v okolí zahájily velkou protiofenzivu.
Ve vesnici, která měla před válkou tisícovku obyvatel, nebyl ušetřen ani jediný dům. Krásný modrý kostel, prošpikovaný střepinami, je napůl zničený, jeho zlatá kupole leží roztříštěná na zemi.
Útok na dům v Dnipru je válečný zločin, pachatele potrestáme, řekl Zelenskyj |
„Zdá se, že školou prošla vlna cunami. Třídy jsou poseté rozbitými lavicemi, knihami, sešity a ruskými potravinovými balíčky. Vojáci z Moskvy si tu jasně zřídili svou základnu. Ve sklepě se ještě stále válejí matrace a na podlaze leží ruská uniforma,“ píše agentura AFP.
V ulicích posetých troskami a kostrami zničených je přízračná i přítomnost zvířat. Opuštění psi sledují návštěvníky, donekonečna poskakují a krouží, ale nevydají ze sebe jediné zakňučení nebo štěknutí.
Utrápená kočka s hlavou podivně uzavřenou ve skleněné nádobě s ostrými hranami zoufale mňouká, ale jakmile se k ní někdo pokusí přiblížit, vyděšeně uteče.
Rodinu poslal do bezpečí, domů se vrátil sám
V zatáčce cesty se najednou na balkoně domu bez oken otlučeném větry objeví muž. Propadlý klobouk přečnívá přes vychrtlou tvář, štíhlou postavu halí jen chatrný šat navzdory ledovému mrazu. Jurij Ponomarenko srdečně vítá návštěvníky.
Čtyřiapadesátiletý muž, rodák z Bohorodyčneho, poslal ženu a dceru do Polska čtyři dny před začátkem únorové ruské invaze. Sám pak uprchl, když na místě propukly boje, a pobýval v dosud ušetřených městech a vsích na východě Ukrajiny. Den strávil tam a den zase jinde, než se po skončení bojů vrátil tam, kde prožil většinu života.
Každým wattem vzdorujeme. Ukrajinské elektrárny drží v chodu nenápadní hrdinové |
Před týdnem se sem vrátil natrvalo. Žije v cizím domě, ten jeho srovnali se zemí. „Myslím, že jsem první, kdo se sem vrátil, abych tu žil, i když věřím, že tu stále byla jedna matka a její syn, kteří nikdy neopustili vesnici. Cítil jsem, že se musím vrátit, bylo to zapotřebí,“ říká Jurij.
Bydlí teď v malé místnosti, která má sotva pět nebo šest metrů čtverečních. Postavil si sám kamna z cihel, ze kterých sálá příjemné teplo. Teploměr zavěšený na drátě ukazuje asi 18 stupňů.
Válka na Ukrajině |
Ticho panující ve vesnici narušuje zvuk motoru. Viktor Skljar přijel se svou ženou a malou dcerou, aby ve vsi posbíral vše, co lze odvézt z domu jeho bratra.
„Tahle prasata, ruští vojáci, se usadili v jeho garáži,“ vysvětluje a ukazuje na příděly rozházené po zemi a vojenské flašky. „Myslím, že byli tři. Spali ve sklepě,“ pokračuje a ukazuje na tmavou místnost s podlahou pokrytou velkou špinavou matrací.
Dům sám o sobě skýtá obrázek chaosu, vše bylo pobořeno, zničeno. Vojáci podle Viktora odnesli televizi, mikrovlnnou troubu, oblečení, dokonce i sekeru na dřevo. A vypálili kulku do lednice, rozhořčuje se a ukazuje na dvířka zařízení, které je nyní nepoužitelné.
Ale především zabili psa a jeho pozůstatky hodili do garáže. „Byl to bernardýn. Bernardýn,“ stále opakuje rozrušený Viktor.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
