Jako by chtěli, aby je bylo slyšet až v Madridu. Přesně v deset hodin večer otevřely tisíce Katalánců okna svých bytů a vyzbrojeni sběračkami a vařečkami téměř čtvrt hodiny třískali do plechových hrnců.
Lidé projíždějící městem v autech se k protestu přidali aspoň troubením na klaksony a v Barceloně, hlavním městě Katalánska, tak na pár minut nebylo slyšet vlastního slova.
„Cassolada“, jak se netradičnímu způsobu demonstrování přezdívá, neprobíhá ve Španělsku poprvé, lidé tu tak protestovali třeba proti válce v Iráku.
V úterý však Katalánci překvapili svou pohotovostí. Svolali se během několika hodin přes sociální sítě, především přes hashtag #cassolada na mikroblogovací službě Twitter. Mladí informace o happeningu pak v rodinách předali svým rodičům a prarodičům.
K protestu se tak připojili lidé všech věkových kategorií, často byly v oknech vidět celé rodiny s dětmi, které Cassoladu nadšeně přijímaly jako netradiční noční zábavu. To mezi dospělými panovaly vypjatější emoce.
„Zakázat lidem, aby volili, je prostě absurdní. Každá svobodná země je odpovědná za svou budoucnost a tohle je popírání samotných základů demokracie,“ zlobí se mladý softwarový inženýr Juanjo Lainez Reche. Stále věří, že v neděli bude moct vyjádřit svůj názor, aspoň prostřednictvím všelidového hlasování, které Kataláncům přislíbil jejich prezident Artur Mas.
Bohatý region bojuje za nezávislost
Španělský ústavní soud v úterý zakázal Barceloně nezávazné všelidové hlasování, které které mělo 9. listopadu ukázat touhu Katalánců po osamostatnění jejich regionu. O zákaz požádala ústavní soud v pátek ústřední vláda v Madridu (více o zákazu se dočtete zde).
Volání po nezávislosti sílí mezi Katalánci od roku 2010, kdy ústavní soud upravil podmínky autonomie Katalánska, kromě jiného odstranil uznání katalánského „národa“. Když Madrid v roce 2012 navíc odmítl přiznat Katalánsku více autonomie ve výběru a správě daní, rozhodla se regionální vláda uspořádat referendum.
Úsilí o katalánský plebiscit rozvířilo v zemi debatu, zda reformovat ústavu z roku 1978 a poskytnout 17 španělským regionům větší míru autonomie.
Nejbohatší část Španělska čítá na 7,6 milionu obyvatel. Přestože je region silně zadlužený, musí do státního rozpočtu odvádět největší daně a jen malá část z nich se do něj vrací, protože Španělsko musí peníze posílat do jižních nejchudších částí země, které byly krizí nejsilněji zasaženy.
