1 O čem se v referendu přesně hlasovalo?
Švýcaři rozhodovali o změně ústavy, na jejímž základě imigraci omezí příslušný zákon. Podle navržené změny bude Švýcarsko suverénem v tom, kolik imigrantů do země pustí. Počet udělených povolení k pobytu bude zastropován pomocí ročních kvót. Týkaly by se žadatelů o azyl i těch, kteří ve Švýcarsku pracují či do něj za prací dojíždějí (oficiální tiskovou zprávu najdete zde, anglicky).
Schválená změna ústavy nemluví o žádné konkrétní výši kvót, stanoví je vláda a zákonodárci. Kvóty budou muset odpovídat "všeobecným ekonomickým zájmům Švýcarska". Vliv na posouzení žádosti o povolení k pobytu bude mít to, zda ji žadatel podepře žádostí švýcarského zaměstnavatele, integrační kapacita (bez bližšího upřesnění) a ekonomická soběstačnost žadatele.
Návrh změny ústavy ve francouzštině a němčině najdete zde. Švýcarská federální vláda a parlament nyní mají tři roky na to, aby lidovou iniciativu, podpořenou 50,3 % hlasujících, uvedly v život a daly jí konkrétní zákonnou podobu. A také vyjednaly potřebné změny dohod s EU.
2 Kolik žije ve Švýcarsku imigrantů? A odkud jsou?
Podíl cizinců s trvalým pobytem ve Švýcarsku
Navzdory poměrně vžité představě imigrantů coby Arabů, Afričanů, muslimských kazatelů a žen v burkách tvoří naprostou většinu přistěhovalců do Švýcarska Evropané.
První místa okupují velcí sousedé Švýcarska: Němci, Francouzi a Italové. Vklínili se mezi ně Portugalci, na které zvlášť těžce dolehla evropská ekonomická krize, načež začali více odcházet do ciziny za prací.
První desítka zastoupených národností (samozřejmě po Švýcarech, jichž je 6,2 milionu) vypadá podle Švýcarského statistického úřadu následovně:
| 2010 | 2011 | 2012 | 2010 | 2011 | 2012 | ||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Italové | 287 | 288 | 292 | Kosované | 59 | 70 | 79 |
| Němci | 263 | 275 | 284 | Turci | 72 | 71 | 71 |
| Portugalci | 213 | 224 | 238 | Španělé | 64 | 66 | 69 |
| Francouzi | 96 | 100 | 104 | Makedonci | 60 | 61 | 62 |
| Srbové | 122 | 109 | 99 | Britové | 37 | 39 | 40 |
Data za rok 2013 nejsou ještě k dispozici.
Procentuálně největší změny v posledních letech zažívá srbská komunita, která se zmenšuje, a kosovská, která naopak poměrně rychle roste. Mimo první desítku imigrantských národností patří Rakušané, kterých je ve Švýcarsku 39 tisíc, dále komunity Bosňáků (34 tisíc) a Chorvatů (31 tisíc). Ostatní národnosti jsou ve Švýcarsku zastoupeny méně než 30 tisíci lidmi.
3 A co Češi?
České občany možnost usadit se ve Švýcarsku ve velkém neláká. Důvodů zřejmě bude více, od relativně dobré hospodářské situace ČR přes geografickou a jazykovou bariéru až po vládu komunistů, kteří uzavřeli hranice a pokusy opustit Československo trestali žalářem. Když se hranice otevřely, bylo už Švýcarsko imigranty poměrně zaplněné.
Švýcarští statistici v roce 2012 evidovali v zemi 5 936 Čechů s trvalým pobytem. Toto číslo ročně roste o čtyři až pět stovek. Nejvíc Čechů žije v nejlidnatějším kantonu Zürich, téměř 1 600. Více než čtyři stovky Čechů také žijí v dalších velkých kantonech Bern, Aargau či Vaud.
4 Už Švýcaři o imigraci někdy hlasovali? Jak to dopadlo?
Nedělní hlasování nebylo pro Švýcary novinkou. První zaznamenáníhodné referendum tohoto druhu pořádali roku 1996. Voliči tehdy zamítli lidovou iniciativu, tvůrci nazvanou "proti ilegální imigraci". Referenda tohoto druhu běžně ve Švýcarsku dopadají poměrně těsně: proti iniciativě bylo 53,7 % hlasujících.
Švýcarsko a přistěhovalectvíV 19. století převládalo v chudém, zemědělském Švýcarsku vystěhovalectví. Industrializace a rozvoj bankovnictví vedl k nárůstu podílu cizinců ze 7,5 % v roce 1880 na 14,7 % o 30 let později. Během obou světových válek a mezi nimi podíl cizinců v zemi klesal. V 50. letech znovu začal růst a ekonomický boom 60. let přilákal další desetitisíce lidí. Recese vedla k přechodnému úbytku podílu imigrantů, po jejím překonání se příliv obnovil. V roce 1990 dosáhl podíl 18,1 %. V roce 2000 schválili Švýcaři v referendu dohodu o volném pohybu osob s EU. Podíl cizinců následně vystoupal na 23,3 % (2012). Imigraci ze zemí mimo EU a Evropské sdružení volného obchodu řídí zákon o cizincích. Kvóty, které z něj vycházejí, roku 2012 činily 3 500 stálých a 5 000 dočasných povolení pro kvalifikované pracovníky. Předloni Švýcarsko omezilo imigraci z osmi nových zemí EU včetně Česka (více zde). Zdůvodnilo to "ventilovou klauzulí", podle níž lze mobilitu osob v EU omezit, pokud v určitém roce přesáhne počet žádostí o povolení k pobytu nejméně o 10 % průměr za předchozí tři roky. Podle EU to bylo porušení volného pohybu osob. |
V roce 2002 pak lidová iniciativa pro zmenšení atraktivity Švýcarska coby cíle imigrantů neuspěla ještě těsnějším rozdílem: proti bylo 50,1 % hlasujících. Další iniciativa proti přistěhovalectví ze zemí mimo EU, konající se roku 2004, ztroskotala na nedostatku podpisů na vyvolání referenda. Iniciativa žádala, aby Švýcarsko mohlo každý rok přijmout nanejvýš jen tolik imigrantů a žadatelů o azyl, kolik přijalo v minulém roce.
Další neúspěšný pokus o omezení imigrace se konal v roce 2008, kdy poměrně výrazně (hlasy 63,8 % voličů) neuspěla iniciativa, podle níž by o naturalizaci (právní a administrativní postup, jímž získává státní příslušnost osoba, která se v daném státě nenarodila, pozn. red.) namísto úřadů, beroucích v potaz žadatelovu znalost jazyka a švýcarské kultury a umožňujících odvolání, rozhodovali místní občané v referendech.
V roce 2010 se Švýcaři vyhradili proti imigrantům-zločincům. Na základě hlasů 52,3 procenta voličů uložili politikům úkol vypracovat legislativu, která umožní cizince vyhostit za určité trestné činy nebo za zneužívání sociálních dávek (rovněž v už odkazovaném materiálu).
5 Je mezi imigranty vyšší kriminalita?
Předcházející odstavec tak trochu navádí k palčivé otázce: jak je to s kriminalitou přistěhovalců?
Odpověď v roce 2010 přinesla statistika kriminality mezi muži ve věku 18-34 let (najdete ji například zde). Angolané, Nigerijci či Alžířané měli v porovnání se Švýcary v této věkové kategorii šestinásobnou kriminalitu. Specificky Nigerijci, postěžoval si v dubnu zmíněného roku podle Wikipedie šéf Federálního úřadu pro migraci Alard du Bois-Reymond, prakticky vždy azylový systém ve Švýcarsku jen zneužívali.
Celkové počty přistěhovalců z "problematických" zemí jsou ve Švýcarsku poměrně nízké. Početnější menšiny s vyšší kriminalitou jsou Šrílančané, Turci a lidé ze Srbska, Černé hory a Kosova (statistika je uvedla dohromady). Rakušané, Francouzi a Němci, kteří žijí ve Švýcarsku, naopak vykazují výrazně menší kriminalitu než samotní Švýcaři.
| národnost | kriminalita | počet lidí (2012) | národnost | kriminalita | počet lidí (2012) |
|---|---|---|---|---|---|
| Angolané | 630 % | 4 000 | Turci | 320 % | 71 tisíc |
| Nigerijci | 620 % | 2 300 | Srb. + Kos. + Černohorci | 310 % | 180 tisíc |
| Alžířané | 600 % | 4 000 | Švýcaři | 100 % | 6,2 milionu |
| Dominikánci | 580 % | 5 700 | Rakušané | 80 % | 39 tisíc |
| Šrílančané | 470 % | 28 tisíc | Francouzi | 70 % | 104 tisíc |
| Konžané | 470 % | 5 600 | Němci | 60 % | 284 tisíc |
Není bez zajímavosti, že se proti imigraci v referendu vyslovily hlavně německy mluvící kantony Švýcarska. Ale proč? "Lidé z EU jsou ochotní pracovat za výrazně menší peníze než Švýcaři. Žít v Německu či ve Francii je levnější než u nás. Takže k nám prostě dojíždějí pracovat," poznamenal v internetové diskusi jeden Švýcar.
Podobně mluví novinářka Renata Líbalová, která žije ve Švýcarsku od roku 1970. Švýcaři podle ní mají strach, že přicházející Němci s lepšími diplomy dostanou zajímavější práci než samotní Švýcaři.
Zda a jak Švýcarsku pomohl již zmíněný ústavní dodatek umožňující vyhostit imigranty-kriminálníky, dosud nelze říci. Podle dostupných informací nebyl ještě patřičný zákon v konkrétní podobě schválen (viz web Swissinfo.ch, anglicky).
6 Co se změní ve vztahu EU a Švýcarska?
Švýcarská administrativa si je vědoma toho, že referendem schválená ústavní změna je v rozporu s dohodou o volném pohybu osob, kterou Švýcarsko uzavřelo s Evropskou unií. Švýcarská vláda proto začne jednat s EU a jejími členskými státy, jak se s novou situací vypořádat. Má na to už zmíněné tři roky.
Švýcarský prezident Didier Burkhalter se v neděli nechal slyšet, že federální vláda "prozkoumá cesty, jak nastavit vztahy Švýcarska s EU na nový základ". Do té doby dohoda o volném pohybu osob zůstává v platnosti.
Ministr Zaorálek:"Pokud Švýcarsko takto odmítá pravidla hry, tak to znamená, že i ono bude muset nést určité důsledky."  Český ministr výsledek švýcarského referenda kritizoval. V Česku přitom ČSSD láká voliče na prosazení zákona o obecném referendu, jehož švýcarský výsledek nyní Zaorálek označuje za odmítání pravidel hry. |
Alpská země sice není členem EU, má ale přístup na společný evropský trh, kde se zásada volného pohybu osob uplatňuje (spolu se zásadami volného pohybu služeb, zboží a kapitálu; oblast bez kontrol na vnitřních hranicích je známá jako Schengenský prostor, Švýcarsko je jeho členem od roku 2008).
A tento přístup je pro Švýcarsko důležitý: v roce 2011 podle ČTK z Unie zajistilo 78 procent dovozu a opačným směrem mířilo 57 procent švýcarského exportu. Pro EU je Švýcarsko po USA a Číně třetí největší obchodní partner, větší než například Rusko.
Vypovězení dohody o volném pohybu osob by mohlo dominovým efektem složit další smlouvy, které Švýcarsku přístup na evropský trh zajišťují. Například francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius už se nechal slyšet, že referendum Švýcary poškodí. "Přehodnotíme naše vztahy se Švýcarskem," uvedl.
Pod Alpy však zaznívá i pochopení. Podle Britů hlasování ukázalo rostoucí znepokojení nad důsledky, které může mít svoboda pohybu. A německá média poznamenala, že kdyby o imigraci hlasovali Nizozemci, Němci či Francouzi, dopadlo by to nejspíš podobně. "Protože i v EU si lidé všímají rizik a vedlejších účinků spojených s volným pohybem osob," napsal Süddeutsche Zeitung.
