„Těžko vyčítat vznik legend souvisejících koncentračními tábory. Lidé tehdy říkali, že viděli mýdlo vyrobené z lidí, nebo drželi v rukou stínidla na lampy a rukavice z lidské kůže. Tyto mýty potvrzují, jak velká byla naše potřeba urovnat nacistické zločiny. To trvá dodnes,“ říká v rozhovoru pro web Gazeta Tomasz Bonek, autor knihy „Lidé na mýdlo. Mýtus, kterému jsme věřili“.
Výlet do pekla. Koncentrační tábor Sachsenhausen využívali i Sověti |
Výrobou mýdla z lidských ostatků se gdaňský ústav podle závěrů vyšetřování IPN zabýval pouze experimentálně a nikdy neměl přistoupit k jeho masové produkci.
První zprávy o těchto praktikách zpracovala v podrobné zprávě polsko-sovětská komise již v roce 1946, podle níž anatomický ústav v lednu 1944 vyrobil z lidských ostatků 40 kilogramů mýdla a další produkci připravoval. Mnozí lidé, kteří přežili koncentrační tábory, také mluvili o tom, že nacisté vyráběli mýdlo z tělního tuku obětí.
Někteří polští historikové ale výsledky poválečného vyšetřování zpochybnili s odůvodněním, že jde o výplod sovětské propagandy.
Rusové skupují knihy o nacistickém Německu. Hledají metaforu, míní kritička |
Mýdlo bylo vedlejším produktem
Autor řady knih a novinář Tomasz Bonek uvádí, že mýdlo vzniklo jako „vedlejší produkt“. „Sám profesor anatomie Rudolf Spanner jím impregnoval přípravky připravené z těl trestanců, které mu dodávalo gestapo. Mýdlo také používali laboratorní technici zaměstnaní Spannerem, včetně Zbigniewa Mazura, který to potvrdil ve svém svědectví,“ říká Bonek.
Ten před uvedením své knihy dostal na facebooku několik zaručených informací, které ale nepovažuje za pravdivé. „Když jsem na svém facebookovém profilu zveřejnil první informace o své nové knize, lidé začali psát, že v muzeu Osvětim-Březinka viděli kostky mýdla z lidského tuku. Do diskuze se zapojila jedna paní, která tam pracuje. Zdůrazňovala, že takové mýdlo nemají. Někdo psal, že viděli mýdlo vyrobené z lidí na Majdanku, někdo v jiném bývalém koncentračním táboře,“ řekl.
Výzkumníci muzea v Osvětimi našli fotoalbum potažené lidskou kůží. (21. ledna 2020)
Historie mýdla RIF, které se po válce překládalo jako „Reines Jüdisches Fett“, tedy „pravý židovský tuk“ byla opředena tajemstvím. Kostky mýdla se skutečně daly najít na různých výstavách v bývalých popravištích, které se pořádaly v 50. nebo 60. letech 20. století, již v roce 1945 se prodávaly na bazarech v Gdaňsku.
V lesích lidé najdou kostky s nápisem RIF a říkají, že jde o mýdlo vyrobené z lidského tuku. Mezitím RIF bylo obyčejné mýdlo Wehrmachtu, ale nekvalitní, protože špatně pěnilo
Tomasz Bonekautor knihy „Lidé na mýdlo. Mýtus, kterému jsme věřili“.
RIF neznamená pravý židovský tuk
„Mýdla RIF byla pohřbívána po celém světě. Vždy byla slavnostně uložena do hrobů jako lidské ostatky. Německé úkryty a sklady z druhé světové války zůstaly v Polsku dodnes. V lesích lidé najdou kostky s nápisem RIF a říkají, že jde o mýdlo vyrobené z lidského tuku. Mezitím RIF bylo obyčejné mýdlo wehrmachtu, ale nekvalitní, protože špatně pěnilo,“ vysvětluje Bonek.
Vědci, kteří jej zkoumali, opakovaně zjistili, že neobsahuje ani živočišný tuk, pouze rostlinné oleje a kaolin, tedy přísadu zvyšující jeho abrazivnost. „RIF je zkratka německých slov Reichsstelle für Industrielle Fettversorgung, což lze přeložit jako Říšské centrum pro zásobování tuky. Je to prostě jméno výrobce,“ vysvětlil Bonek chybnou interpelaci zkratky.
Stoletý dozorce z koncentračního tábora půjde za smrt 3 500 lidí před soud |
Ten dále zpochybňuje i informaci o stínidlech na lampy vyrobených z lidských kůží. „Pokud existovaly, byly ztraceny. Dnes nejsou v muzeu Buchenwald ani v jiném výzkumném či historickém centru. Existují „jen“ jednotlivé vypreparované fragmenty lidské kůže s tetováním, dvě zmenšené lidské hlavy a obal alba, rovněž z lidské kůže,“ říká historik a autor knihy „Lidé na mýdlo. Mýtus, kterému jsme věřili“.
Tomasz BonekTomasz Bonek byl 11 let šéfredaktorem a členem správní rady největšího polského podnikatelského média - portálu Money.pl. V Polsku představil a vybudoval první redakci webu Business Insider, který je v současnosti druhým ekonomickým webem u nás co do počtu uživatelů. |
Spisovatel a novinář Bonek chápe potřebu legend a smyšlených příběhů. „Těžko vyčítat, že vznikaly různé legendy související s tábory, že lidé „viděli“ mýdlo vyrobené z lidí, nebo „drželi“ v rukou stínidla z lidské kůže nebo dokonce rukavice. Z hlediska sociologie a psychologie tyto mýty potvrzují, jak velká byla naše potřeba urovnat německé zločiny a jak velká je i dnes. Zápisky a knihy vzniklé z té doby často velmi zkreslují realitu, ale také nám nedovolí zapomenout na to, co se dělo za druhé světové války. Proto jsou také důležité,“ dodal na závěr.
